Kostru plejtváka myšoka chrání před vlivy probíhající stavby několik vrstev.
„Textilie ji chrání proti prachu a další obálka je mechanická, která díky klimatizaci zajišťuje uvnitř stálou teplotu a vlhkost,“ popisuje stavbyvedoucí David Čech.
Plejtvák byl jeden z prvních exponátů budovy muzea. Do Prahy se dostal zhruba v roce 1885 z Norska, kde ho na pobřeží vyvrhlo moře. Pražští vědci ho odkoupili za pět tisíc zlatých a do Prahy přijel naporcovaný na části.
Následná konzervace ale nebyla dokonalá. Právě proto časem železná konstrukce chemickou reakcí s kostrou splynula.
„Kosti se vyvařovaly na Smíchově ve zdejších továrnách, ale konzervace nebyla kvalitní. Moc to tehdy neuměli a navíc měli malé kotle. Praha si tehdy stěžovala i na strašný zápach,“ řekl o historii vzácného exponátu ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Po nynější rekonstrukci budovy odborníci kostru zrestaurují.
Mezi dalšími velkými exponáty zoo je také slonice ze zoo ve Dvoře Králové. Byla nechvalně známá tím, že ušlapala svého chovatele. Do muzea se dostala poté, co zemřela na rakovinu žaludku.
„Muzea nezískávají materiál na preparáty lovem někde v Africe nebo Asii. Mnohdy se jedná o chráněné druhy a je to také neetické. Takže čekáme na úhyny v zoologických zahradách,“ vysvětlil Lukeš.
Opravy budovy muzea započaly v červenci 2011 a konec je naplánován na říjen 2018. Již nyní jsou patrné změny na fasádě muzea, která je světlejší, aby odpovídala původnímu vzhledu z 19. století (více jsme psali zde). Lešení okolo muzea by mělo zmizet v průběhu jara.
