Přestože stojí Lobkovický palác na Malé Straně od začátku 18. století, nejvýznamnější stopu v dějinách zanechal až v roce 1989, když se pomalu bortil komunismus ve východním bloku Evropy. V paláci tehdy sídlila západoněmecká ambasáda.
Právě roku 1989 se do ní začaly hromadně sjíždět obyvatelé východního Německa a žádali v bývalém šlechtickém sídle o povolení odcestovat do západní části Německa. V okolí velvyslanectví stály stovky trabantů a wartburgů, jimiž přijeli Němci prchající na Západ. Tisíce lidí přespávaly na ambasádě.
Po týdnech čekání jim tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září oznámil, že mohou vycestovat na Západ. Na balkoně, odkud tehdy mluvil, je dnes umístěna pamětní deska s jeho nedokončenou větou: „Přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že dnes budete moci...“. Konec sdělení zanikl v jásotu.
Lobkovický palác se tak stal na podzim roku 1989 dějištěm politického vývoje, který vyústil v pád berlínské zdi a sjednocení obou německých států a prakticky ke zhroucení celého východního bloku.
Velké oči, malá pokladna
Jako připomínka tehdejšího dění stojí v zahradě velvyslanectví trabant na nohách. Jde o bronzovou sochu českého výtvarníka Davida Černého s názvem Quo vadis. Jde o kopii, originál je uložen ve sbírce Fóra současných dějin v Lipsku. Tisíce uprchlíků z NDR zachycují také fotografie z doby, kdy lidé na ambasádě přespávali. Snímky a další artefakty lemují hlavní schodiště, které bylo prvním reprezentativním barokním schodištěm postaveným v Praze podle vídeňského vzoru.
Honosný palác nechal postavit hrabě Karel Přehořovský z Kvasejovic.
Návštěva na ambasáděSeriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. Příští díl seriálu se bude věnovat ambasádě Estonska, která sídlí v Domě U modré lišky na Kampě. |
Ve své době patřil palác k nejimpozantnějším stavbám Prahy, a to i přesto, že byl o jedno poschodí nižší než dnes. Dle různých pramenů se na podobě honosného sídla podílela řada prominentních stavebních mistrů, architektů a řemeslníků.
Jenže hrabě tehdy přecenil své finanční možnosti, zadlužil se mnoha řemeslníkům a musel palác prodat. Po několika různých vlastnících se sídlo dostalo do majetku šlechtického rodu Lobkoviců. Jejich přítomnost dodnes připomíná vedle jména stavby také písmeno L na historických kandelábrech, které jsou umístěny na zábradlí hlavního schodiště Lobkovického paláce. Lobkovicové za doby svého vlastnictví paláce také dostavěli druhé patro budovy.
Výraznou místností v paláci je takzvaný kupolový sál. Dnešní návštěvník ambasády v něm najde klavír – konají se zde koncerty, přednášky a další společenské akce. A hudba se tu rozeznívala i za Lobkoviců. V sále koncertovali Ludwig van Beethoven a Carl Maria von Weber, k jejichž mecenášům šlechtický rod patřil. V roce 1927 Lobkovicové prodali palác Československu, avšak bez vybavení. Následně stavba sloužila Masarykově dělnické akademii, Archeologickému, Památkovému a Slovanskému ústavu. Byla zde i Vysoká škola politická a od roku 1949 čínská ambasáda. Německé velvyslanectví sídlí v Lobkovickém paláci od 70. let.
Od roku 2004 pořádá německá ambasáda jednou za dva roky den otevřených dveří. Naposledy se brány paláce otevřely veřejnosti letos.
Rozhovor s velvyslancem Christophem IsrangemCo vás na Praze překvapilo, když jste před rokem přijel? Jaké je vaše oblíbené místo v Praze? A jaké je vaše oblíbené místo na ambasádě? Jak trávíte volný čas v Praze? Učíte se česky? |