Lobkovický palác skrývá tisíce německých vzpomínek

Východní Němci prchali za svobodou přes Lobkovický palác. Příběh je na německém velvyslanectví živý dodnes a připomíná ho i socha trabantu na nohách v zahradě paláce. Historie budovy sahá až na začátek 18. století a koncertoval zde i Ludwig van Beethoven.

Přestože stojí Lobkovický palác na Malé Straně od začátku 18. století, nejvýznamnější stopu v dějinách zanechal až v roce 1989, když se pomalu bortil komunismus ve východním bloku Evropy. V paláci tehdy sídlila západoněmecká ambasáda. 

Právě roku 1989 se do ní začaly hromadně sjíždět obyvatelé východního Německa a žádali v bývalém šlechtickém sídle o povolení odcestovat do západní části Německa. V okolí velvyslanectví stály stovky trabantů a wartburgů, jimiž přijeli Němci prchající na Západ. Tisíce lidí přespávaly na ambasádě.

Po týdnech čekání jim tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září oznámil, že mohou vycestovat na Západ. Na balkoně, odkud tehdy mluvil, je dnes umístěna pamětní deska s jeho nedokončenou větou: „Přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že dnes budete moci...“. Konec sdělení zanikl v jásotu.

Lobkovický palác se tak stal na podzim roku 1989 dějištěm politického vývoje, který vyústil v pád berlínské zdi a sjednocení obou německých států a prakticky ke zhroucení celého východního bloku.

Velké oči, malá pokladna

Jako připomínka tehdejšího dění stojí v zahradě velvyslanectví trabant na nohách. Jde o bronzovou sochu českého výtvarníka Davida Černého s názvem Quo vadis. Jde o kopii, originál je uložen ve sbírce Fóra současných dějin v Lipsku. Tisíce uprchlíků z NDR zachycují také fotografie z doby, kdy lidé na ambasádě přespávali. Snímky a další artefakty lemují hlavní schodiště, které bylo prvním reprezentativním barokním schodištěm postaveným v Praze podle vídeňského vzoru. 

Honosný palác nechal postavit hrabě Karel Přehořovský z Kvasejovic.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. Příští díl seriálu se bude věnovat ambasádě Estonska, která sídlí v Domě U modré lišky na Kampě.

Ve své době patřil palác k nejimpozantnějším stavbám Prahy, a to i přesto, že byl o jedno poschodí nižší než dnes. Dle různých pramenů se na podobě honosného sídla podílela řada prominentních stavebních mistrů, architektů a řemeslníků.

Jenže hrabě tehdy přecenil své finanční možnosti, zadlužil se mnoha řemeslníkům a musel palác prodat. Po několika různých vlastnících se sídlo dostalo do majetku šlechtického rodu Lobkoviců. Jejich přítomnost dodnes připomíná vedle jména stavby také písmeno L na historických kandelábrech, které jsou umístěny na zábradlí hlavního schodiště Lobkovického paláce. Lobkovicové za doby svého vlastnictví paláce také dostavěli druhé patro budovy.

Výraznou místností v paláci je takzvaný kupolový sál. Dnešní návštěvník ambasády v něm najde klavír – konají se zde koncerty, přednášky a další společenské akce. A hudba se tu rozeznívala i za Lobkoviců. V sále koncertovali Ludwig van Beethoven a Carl Maria von Weber, k jejichž mecenášům šlechtický rod patřil. V roce 1927 Lobkovicové prodali palác Československu, avšak bez vybavení. Následně stavba sloužila Masarykově dělnické akademii, Archeologickému, Památkovému a Slovanskému ústavu. Byla zde i Vysoká škola politická a od roku 1949 čínská ambasáda. Německé velvyslanectví sídlí v Lobkovickém paláci od 70. let.

Od roku 2004 pořádá německá ambasáda jednou za dva roky den otevřených dveří. Naposledy se brány paláce otevřely veřejnosti letos.

Rozhovor s velvyslancem Christophem Israngem

Německý velvyslanec v Česku Christoph Israng (4.7.2018)

Co vás na Praze překvapilo, když jste před rokem přijel?
Narazíte tu na mnoho německých stop z minulosti i ze současnosti. Třeba německojazyčná literatura by byla bez Prahy nepředstavitelná. Ještě mám co objevovat. Ale třeba mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, v kolika domech tu žil Franz Kafka. Stěhoval se snad častěji než diplomaté.

Jaké je vaše oblíbené místo v Praze?
Napadají mě hned dvě. Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky v Dejvicích, kde lze poznávat moderní Česko, které je plné inovací a nápadů. Druhým místem jsou louky s ovocnými stromy pod Strahovským klášterem. Jde o klidné místo skoro venkovského rázu, odkud je krásný výhled na město.

A jaké je vaše oblíbené místo na ambasádě?
Dýchají tu na nás dějiny. S Lobkovickým palácem je spojena důležitá etapa německých dějin. V roce 1989 tu tisíce východních Němců hledalo přes německé velvyslanectví cestu do svobody. Stopy po uprchlících nenajdete jen na balkoně, kde k nim v roce 1989 mluvil tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher. Někteří lidé, kteří se později přijeli na ambasádu podívat, mi ukázali schod, na němž tenkrát spali. Někde na stěnách jsou stále vidět stopy po palandách, které se o ně opíraly.

Jak trávíte volný čas v Praze?
Rád chodím na koncerty nebo sportovní akce. Zároveň sám sportuji. Chodím běhat na Petřín, jsem členem mezinárodního klubu pozemního hokeje a nedávno jsem se stal hráčem Německého fotbalového klubu DFC Prag.

Učíte se česky?
Odpovídá česky: Pořád ještě nemluvím česky, jen trochu.
Pokračuje německy: Ale skutečně se snažím naučit český jazyk. Je ale asi nejtěžší z těch všech, které jsem se dosud učil. Má učitelka je někdy až frustrovaná z toho, jak si vedu, ale nechci to vzdát.