Vyplývá to z právě zveřejněné závěrečné zprávy Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (ÚZPLN).
Nehoda se stala loni 17. května za hustého dopoledního provozu na letišti v řadě pojíždějících letadel. Byly mezi nimi i dva boeingy provozované českou nízkonákladovou společností.
První pojížděl pronajatý Boeing B737-8CX s registrací N277EA, se 118 cestujícími měl letět do Monastiru v Tunisku.
Za ním jel Boeing B737-800 s českou poznávací značkou OK-TVW. Druhé letadlo mělo se 160 pasažéry namířeno na Madeiru a protože se předtím pozdě vrátilo z předchozí destinace, posádka se snažila neztrácet čas. Pro kapitána stroje to byl také let potřebný k získání kvalifikace pro pilotáž na náročném ostrovním letišti ve Funchalu. Jeho kolega v kokpitu byl tedy i v pozici instruktora.
Stroj N277EA odbočil z pojížděcí dráhy F (ve zprávě označované TWY F) vpravo na dráhu E, kde musel zastavit za dalšími letadly, takže ocasní části ještě zasahovaly do pojížděcí dráhy F.
Po ní chtěli po svolení od řídících dispečerů ve směru přímo projet k ranveji piloti stroje OK-TVW, aby nepřišli o časový slot určený k odletu.
17. května 2019 |
Kapitán tohoto stroje se snažil zvětšit prostor pro pravé křídlo tak, že vyjel víc vlevo od vyznačené čáry, jeho druhý pilot, který měl možnost vidět na pravé křídlo, jej do poslední chvíle ujišťoval, že je tam prostoru dost.
Zkušenosti varujíVyšetřovatelé z ÚZPLN ve své zprávě upozornili také na dřívější vyšetřování irských kolegů (Air Accident Investigation Unit – AAIU), kteří řešili podobnou kolizi mezi dvěma letouny B738 v roce 2014. Zpráva upozorňuje na omezení lidského oka při posuzování relativní vzdálenosti mezi objekty pozorovanými z pilotní kabiny na vzdálenost větší než deset metrů. Zmiňuje, že tento problém se zvýšil u letadel, které při pozorování z pilotní kabiny mají přechod mezi křídlem a wingletem oblého, nikoli hranatého tvaru. „Pro piloty, kteří provozují letadla vybavená winglety nebo letadla s velkým rozpětím křídla, není možné přesně posoudit absolutní vzdálenost mezi křídlem a jiným objektem. Proto, bez ohledu na zkušenost, existuje riziko, že při pokusu o posouzení vzdálenosti od jiného blízkého objektu může dojít ke kolizi," upozornila zpráva AAIU s tím, že při pochybnosti je nezbytné zastavit a ověřit vzdálenost jiným možným způsobem. |
„Naneštěstí to nebylo dostačující. Narazili jsme do druhého letadla a zastavili jsme. Instruktor mě informoval, že neodhadl vzdálenost mezi naším křídlem a stabilizátorem druhého letadla,“ cituje zpráva z výpovědi pilota, který řídil stroj.
Jeho boeing měl po nehodě poškozený winglet, zakončení křídla, kterým urazil z druhého stroje část koncového oblouku a primární konstrukce levého stabilizátoru o hraně asi dvanáct centimetrů. K úspěšnému vyhýbacímu manévru tedy v porovnání s celkovou velikostí obou strojů chyběl jen kousek.
„Posádka letounu OK-TVW nesprávně zhodnotila nebezpečí představované tím, že ocasní plochy letounu N277EA zasahovaly do okraje TWY F a znemožňovaly tak bezpečný průjezd,“ konstatují závěry zprávy ÚZPLN.
V nich se mimo jiné také uvádí, že stejná posádka spoléhala na to, že stroj N277EA začne opět popojíždět po dráze E a uhne, ale to se do nárazu nestalo.
„Příčinou vážného incidentu bylo nedodržení dostatečného odstupu posádkou pojíždějícího letounu od stojícího letounu,“ konstatovali vyšetřovatelé. K nehodě podle nich přispěla také nedostatečná součinnost posádky.
Místo včasného odletu museli k oběma letadlům vyrazit letištní hasiči. Když se ukázalo, že není třeba osazenstvo letadel rychle evakuovat, byla nehoda zdokumentována a lidé vstoupili až po odtažení poškozených strojů.
