„V roce 1915 mu bylo 85 let, a když přijel do Litomyšle, recitoval jsem mu v tamním Národním domě básničku,“ vypráví Žemlička na svém lůžku a hned začíná s přednesem:
„Let šedesát a sedm již náš císařpán nám vládne, tak v síle jaré jako květ, jenž nikdy neuvadne… No a on pak příští rok uvadl,“ dodává žertem. František Josef I. totiž zemřel již v roce 1916.
Století lidé v Praze
|
Zdeňku Žemličkovi tehdy bylo osm a ve svém věku téměř sto šesti let je nejstarším žijícím mužem Česka a zároveň zřejmě nejstarším Pražanem. 106. narozeniny oslaví 24. prosince.
Zažil první světovou válku, Masaryka, Hitlera, vzestup a pád komunismu.
„Práva jsem studoval v Praze na Masarykově koleji. Masaryk sem jednou za čtvrt roku jezdil debatovat se studenty. Několikrát jsem měl tu čest jej doprovázet od kočáru. Říkal jsem mu, pane prezidente, na co se vás můžeme ptát, když máte tak drahocenný čas?! A on mi odpověděl, že je mu to jedno, třeba jak mu žerou kobyly,“ dává k lepšímu.
Po studiích působil u několika soudů, například u okresního soudu ve Volyni. Odtud jej také komunisté po takzvaném Vítězném únoru jako tehdy prvního soudce v Československu vyhodili.
„To byla taková patálie. Po válce jsem odsoudil jednoho chlapa za krádež v obchodě. Byl to několikadenní trest, to tak bývalo. Jenže pak se stal předsedou takzvaného akčního výboru a bylo,“ vysvětluje s tím, že byl okamžitě bez práce a ze dne na den se musel i s rodinou sbalit a odejít z bytu.
Ke svému povolání se vrátil až v roce 1968, kdy byl rehabilitován, a do důchodu definitivně odešel až v osmdesátých letech.
A kdy to bylo nejhorší? „Asi za toho Hitlera, to se popravovalo ve velkém, a kdo přežil, ten přežil,“ odpovídá na jednu z otázek.
Na dotaz, jak si vysvětluje, že se dožil tak vysokého věku, reaguje lakonicky, že pánbůh prý na něj asi zapomněl.
„Lidé, kteří se dožívají tak vysokého věku, bývají obvykle nadaní velmi dobrým zdravím a genetickou výbavou. Zpravidla neměli lehký život, ale dokázali se přes těžkosti přenést,“ říká gerontoložka Iva Holmerová. Ostatně úctyhodný věk pana Žemličky úplně náhodný nebude – jeho sestra zemřela v 98 letech.
Stoletých je v Praze 150
Zdeněk Žemlička se narodil v Kolíně, ale v Praze prožil podstatnou část života. Třeba jako soudce obvodního soudu.
Teď žije zhruba rok v domově u boromejek v Řepích. Tamní personál říká, že tak jasnou mysl může panu Žemličkovi leckdo závidět.
„Měli jsme tu klienty ve věku 104 a 105, ale 106letého ještě nikdy. Navíc je ve skvělé duševní kondici,“ potvrzuje mluvčí Domova sv. Karla Boromejského Monika Straková.
I když pan Žemlička působí jako vzácná výjimka, odborníci vzkazují, že hranici stovky v posledních letech překračuje stále více lidí.
Jen v Praze dnes žije téměř sto padesát obyvatel starších sta let, přičemž o pouhých šest let nazpátek bylo toto číslo zhruba poloviční. Podle posledních zjištění žije v České republice přes osm set lidí, jejichž věk se píše třímístnou cifrou.
Statistici Českého statistického úřadu před časem ve studii uvedli, že Češi se v průměru dožívají necelých 75 let a Češky necelých 81 let.
Takzvanou naději na dožití vyššího věku zásadním způsobem ovlivňuje, kde dotyčný žije.
Zhruba o dva roky déle, než je celostátní průměr, se dožívají lidé právě v Praze.
V Moravskoslezském kraji je to 79,7 u žen a 73,3 roku u mužů, v Ústeckém kraji dokonce jen 79 let u žen a 73 u mužů.
