Malé dítě a možná i kdekdo z dospělých by si připadal doma u Warholů jako v jiném světě. Pět pater a každé bylo jiné. Všude staré sochy, obrazy, různé předměty, do kterých by málokdo řekl, že jsou cennými uměleckými díly. Vůně čerstvých barev a kočky... Spousta koček! A jelikož stál dům hned nad metrem, každých deset minut se mu roztřásly zdi.
„Ten dům byl jako obrovský zábavní park. Byl to pro nás vždycky skvělý zážitek, když jsme ke strýci Andymu a babičce Julii přijeli na návštěvu,“ vzpomíná na příjemné a veselé prostředí synovec slavného amerického umělce James Warhola.
Ateliér, kde se zrodily první plechovky Campbellovy polévky, Elvisové Presleyové, Marilyn Monroeové i desítky dalších dnes už světově známých a vysoce ceněných popartových děl z šedesátých let, se nacházel v prvním patře. Tam se scházeli nejmladší z Warholovic klanu a nakukovali excentrickému strýčkovi při práci přes rameno.
Možná proto, že jich nebylo málo (Andy měl ještě dva bratry, Johna a Paula. Přitom jen Paul, Jamesův otec, měl ještě dalších šest dětí), začal je trochu podivínský Warhol zapojovat do uměleckého procesu. Dokázal prý skvěle poznat, komu jaká práce jde nejlépe, a tak rozdával úkoly. Napínání plátna, vybarvování...
James WarholaIlustrátor a synovec Andyho Warhola se narodil 16. března 1955 ve Fayette County v USA. Od 80. let vydal přes dvacet dětských knih a ilustroval na 300 knižních obálek. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří ty o jeho strýci, Uncle Andy’s: A Faabbulous Visit with Andy Warhol a Uncle Andy’s Cats. |
„Věděli jsme, že je to něco výjimečného. Přesto je těžké uvěřit, že jsou dnes jeho díla tak cenná a že je považován za jeden z důležitých mezníků v umělecké historii,“ míní Warhola. Pod vlivem oblíbeného strýce se sám James začal záhy věnovat umění.
Strýčkovy kočky a skrytá pleš
„Moje první vzpomínka na strýce je z doby, kdy byl ještě ilustrátor a kreslil boty. Koukal jsem na něj, jak to dělá, a od té doby jsem chtěl být ilustrátorem i já,“ říká James, který vystudoval uměleckou školu Art Students League of New York. A dnes má za sebou práci na více než třech stovkách dětských knih.
Ukázky ze dvou z nich jsou také součástí stálé expozice Centra Pop Artu v pražské Husově ulici. Jejich autor je záměrně vybíral jednak chronologicky, jednak podle důležitosti. To aby mohl každý z návštěvníků poodhalit, jak to ve skutečnosti v rodině československých emigrantů chodilo.
O Andyho soukromí se toho prý moc nevědělo. Třeba že měl doma víc jak dvacet siamských koček, o které se starala jeho matka Julia. Jelikož vypadaly všechny stejně, dostaly hromadné jméno – Sam. Aby je alespoň trochu rozlišila, dávala jim přídomky. A tak po domě běhal Smutný Sam, Veselý Sam nebo Ďábelský Sam.
A co takhle, že Andy Warhol nosil paruku? „Málokdo ví, že byl plešatý. Jednou dal mému otci všechny staré paruky. Odvezli jsme je domů do Pittsburgu a pak jsme je nosili,“ vysvětluje James u jedné z ilustrací, proč má celá rodina najednou stejný účes jako jejich strýček.
Dětský svět ilustrací
Podle Jamesových vzpomínek byl nejslavnější z Warholů také neustále v práci. Od rána do noci, o víkendech. Dokonce ani když si později otevřel vlastní studio Silver Factory, neholdoval podivuhodný stydlín divokým večírkům. Jen tvrdě pracoval. „Byl to workoholik. A v tom jsem trochu po něm.“
A tak jako pro Andyho byla velkou inspirací jeho matka, pro Jamese to byl právě strýc. Tedy jeho dřívější ilustrátorské práce, i když se práce obou umělců od sebe stylově hodně odlišují.
„Vždycky chtěl, abych se věnoval třeba fotce nebo filmu. Ale já se zasekl tady. Nevím proč. Jako ilustrátor můžu dělat všechno. Je to osobnější. Říkáte příběh dětem, to se mi líbí,“ říká o svém světě devětapadesátiletý James Warhola.
