Kdyby mu někdo začátkem loňského roku řekl, že bude vařit obědy a večere v domově pro seniory, nejspíš by si ťukal na čelo. Aby také ne. Ještě před vypuknutím pandemie zastával Pavel Štěpánek z Říčan lukrativní pozici šéfkuchaře pětihvězdičkového hotelu Jalta na pražském Václavském náměstí, kde se u stolů střídali čelní politici s úspěšnými podnikateli. Jenže restaurace musela loni v březnu ze dne na den zavřít a krátce nato skončila v insolvenci.
Po pár měsících, kdy Štěpánek vstřebal nečekanou ránu, přijel na pohovor do Domova pro seniory Clementas v Mlékovicích na Kolínsku. „Přijala mě paní ředitelka a rovnou se ptala, jestli jsem se náhodou nespletl a opravdu chci vařit u nich,“ vzpomíná v rozhovoru pro MF DNES sedmatřicetiletý kuchař.
Vraťme se do loňského jara, kdy se vaše kariéra ocitla na rozcestí. Jak na ty dny po prvním uzavření restaurací vzpomínáte?
Tehdy jsem byl šéfkuchařem restaurace COMO v hotelu Jalta. Víceméně jsem si neměl na co stěžovat. Takřka zničehonic se ale všechno obrátilo naruby. Museli jsme zavřít a absolutně nevěděli, co se bude dít dál. Vezměte si, že restaurace na tak lukrativní adrese v Praze byla z pětadevadesáti procent závislá na turistech. Tím pádem jsme věděli, že ani výdejové okénko pro domácí klientelu nic nevyřeší. Nejdřív jsme si mysleli, že všechno za měsíc skončí. To se ale nestalo. Majitel po nějaké době už provoz nemohl dotovat a poslal restauraci do insolvence. A když jsem třikrát za sebou nedostal výplatu, musel jsem se smířit s tím, že už není na co čekat.
