Červený spodek a stříbrný vršek z leštěného hliníku. Tak vypadal motorový rychlík z roku 1938 a svou přezdívku Stříbrný šíp dostal právě podle barvy karoserie. Teď se ho snaží obnovit při kompletní rekonstrukci v Dílnách pro opravy vozidel v Nymburce.
Stříbrný šíp byl jakýmsi pendolinem třicátých let. Svoji dobu navíc předběhl použitými součástkami i vzhledem. Československé dráhy tehdy bojovaly zavedením motorových rychlíků proti nové konkurenci, kterou pro ně představovala rozvíjející se autobusová doprava.
Unikátní předválečný rychlovlak se teď opravuje.
"V té době jsme byli na předních místech ve světě, co se týká motorizace tratí. Tento vlak byl nejluxusnějším a designově nejlepším vozem, který vyrobilo ČKD. Byl lepší než Slovenská strela," míní přednosta depa historických vozidel v Lužné na Rakovnicku Jindřich Rachota.
Slovenská strela je expresní železniční spoj, který jezdí od roku 1936 mezi Prahou a Bratislavou dodnes, a tehdy se proslavil velkou rychlostí, dokázal jet až 130 kilometrů za hodinu.
Železniční nadšenci na svých webových stránkách Želpage píší, že se Stříbrný šíp vydal na zkušební jízdu 11. února 1939 z Prahy do Kolína a zpět přes Nymburk s maximální rychlostí 126 kilometrů za hodinu. O několik dní později dosáhl rychlosti až 130 kilometrů. Jenže problémem byly jeho bubnové brzdy, a tak byla maximální rychlost snížena na 90 kilometrů v hodině.
Den po předváděcí jízdě obsadila zemi okupační armáda
Své místo dostal ve výtopně na pražském Masarykově nádraží a 14. března se konala předváděcí jízda z Prahy do Pardubic i s novináři. Jenže v novinách se pak psalo o něčem docela jiném.
Den nato totiž obsadila Československo Hitlerova armáda. A tak místo toho, aby vlak jezdil z Prahy do Plzně či do Českých Budějovic, zůstal během války pro nedostatek nafty odstavený v depu.
I proto se dál nevyvíjel a existuje jen jeden jeho kus. Přitom to byl vlak výjimečný. "Jízdenky do něj se sice prodávaly jako do třetí třídy, ale komfort v něm byl vysoký," připomněl Rachota.
Cestující nastupovali jednokřídlými dveřmi a při jejich otevření se vysunul další nástupní schůdek. Jeden oddíl byl určený pro kuřáky, druhý pro nekuřáky. Na kožená sedadla se mohlo posadit 64 lidí, jen dvanáct míst bylo určeno pro stání. Okna se stahovala kličkou.
Stříbrným šípem se lidé svezli i po válce, ale jen krátce - od července 1945 dva roky. Později jezdil chvíli v Ústí nad Labem, provozovat ho však bylo těžké kvůli poruchovosti. Došlo to tak daleko, že roku 1957 byl odstaven a rozmontován.
"Jeho agregáty snad skončily v karlínském divadle v Praze jako záložní. Samotný vlak pak sloužil v Šumperku jako sklad. Teď bude uveden do původního stavu, ale součástky budou nové," poznamenal Rachota.
Železničáři se pokoušeli vlak opravit několikrát
Stříbrný šíp parkoval nějaký čas i v železničním muzeu v Lužné. "Byl tady jen uložený, kvůli jeho stavu ho vystavovat nešlo," podotkl Rachota. Vlak se pokusili několikrát opravit například v Ústí nad Orlicí, v Libni či Chomutově.
Po opravě, která skončí zřejmě už letos v říjnu a stát bude zhruba 20 milionů korun, bude sloužit jako vyhlídkový vlak v okolí Prahy.
České dráhy vypravují v letní sezoně historické vlaky do celého Středočeského kraje a svůj speciální program má i muzeum v Lužné. V červnu pořádá například mezinárodní setkání parních lokomotiv.
"Budou tam lokomotivy pamatující ještě rakousko-uherskou monarchii a přijedou i z Rakouska, Maďarska či Polska. Návštěvníci budou mít jedinečnou šanci potkat lokomotivy, za kterými by jinak museli cestovat, a navíc na jednom místě, což je zcela výjimečná událost," dodal mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský.
