Když před pěti lety s podnikáním majitelky Lenka Štajnarová a Eva Bezděková začínaly, míst v Praze, kde by se dalo koupit oblečení z druhé ruky, které je lepší kvality, bylo minimum. Tehdy obě studentky ve volném čase dělaly výpravy do nejrůznějších „hrabáren“ a velkoobchodů.
Protože se v takových prodejnách dá koupit v akci pytel oblečení za 150 korun, zrodil se úplně jednoduchý spontánní nápad nakoupit hromadu kousků a prodat je na internetu. Na zbohatnutí to sice nebylo, ale jako studentská brigáda jim to připadalo zábavnější než sedět v kanceláři.
Poptávka je i mezi cizinci
Postupně dospěly k závěru, že by bylo dobré mít kamennou prodejnu. Na ni začaly každý měsíc šetřit. Nejdříve obchod otevřely na Strossmayerově náměstí. „Začínaly jsme „na punk“ s našetřenými třiceti tisíci. Bez auta jsme tahaly zboží, metrem jsme nesly police z Ikey do prodejny,“ popisuje Štajnarová začátky. „Byly chvíle, kdy jsme si řekly, jestli si koupíme cigarety, nebo svačinu,“ dodává. Nakonec se to zlomilo a holešovická prodejna jim už svou velikostí nestačila. V roce 2016 se přestěhovaly do větších prostor.
V Praze podle nich Pražané poptávají vintage a retro módu, to znamená něco, co vypadá jako ze skříně jejich rodičů. Oblečení „po rodičích“ shání v metropoli také mnoho cizinců. Ale mimopražské zákazníky e-shopu prý tolik tento typ módy nezajímá.
Ze starého nové
Oblečení z druhé ruky se na podzim hojně prodává také na nejrůznějších akcích. Ty se konaly například v kavárně a kině Bio Oko, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nebo třeba v prostorách Storm Clubu.
Vznikají také další něčím jiné secondhandy. Jejich majitelky dokonce ze starého oblečení vytvářejí nové. Takovým příkladem je například obchod Cosmic Kids, kde některé oděvy z druhé ruky často úplně přešívají. „Třeba džíny jen trochu renovuji, ale například šaty, kabáty nebo sukně se často celé přešívají, aby z nich byly moderní kousky,“ vysvětlila fotografka a majitelka obchodu Kamila Shíbalová.
Popsala, že se už dlouho zajímala o udržitelnost a často objevovala v secondhandech kousky z kvalitních materiálů, kterým chtěla vdechnout nový život. Sama oděvní školu nemá. „Na předělávání jsem si našla švadlenu a ona to přešije tak, jak já jí řeknu,“ vysvětlila. Na podobném konceptu funguje například i další pražský obchod, Recycle Vintage Store.
Špinavý textilní průmysl
V posledních letech začali ekologové hlasitě upozorňovat na dopady produkce levné rychlé módy. Textilní průmysl spotřebovává hodně vody, při pěstování textilních plodin se používají pesticidy, během výroby oděvů se vyprodukuje obrovské množství odpadních vod, které vznikají při praní, čištění a barvení.
„Textilní průmysl je v současnosti druhý největší znečišťovatel na světě hned po těžebním průmyslu, takže téma textilu je čím dál horší a fast fashion, tedy rychlá móda, se stala fenoménem dnešní doby včetně všech environmentálních dopadů, které na životní prostředí má,“ vysvětlila Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky.
Dodala, že problémem oblečení také je, že je špatně recyklovatelné. Do přírodních materiálů se dnes přidávají umělé příměsi, které znemožňují další recyklaci, a oděvy končí na skládkách nebo ve spalovnách. Jonášová zároveň upozornila, že přestože skutečně přichází do módy nakupování v secondhandech, na produkci to vliv nemá a lidé za módu utrácejí ve velkém.
„Spotřeba textilu roste, naše kolegyně v průzkumech zjistila, že nakupují často studenti a obecně mladí lidé, kteří chtějí zůstat trendy a stávají se potom i největšími producenty odpadu,“ dodala Jonášová. Oblečení, které se prodává v Česku, většinou pochází z Asie. Environmentální dopady si tak lidé příliš neuvědomují. „Máme pocit, že je to daleko a že se nás to tady netýká,“ dodala Jonášová.
Přestože oblečení z druhé ruky v šatníku je pro přírodu šetrnější než hromadění konfekčních novinek, i nákupy v secondhandech by měli lidé podle odborníků omezit na minimum. Nošené oděvy, které se do Česka dovážejí například z Velké Británie, Rakouska nebo Německa, totiž následně v dané zemi chybějí a lidé tam shánějí novou módu ve velkém dál.
