Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Wi-fi v pražské MHD je pomalá a padá. Lidé si nestěžují, tvrdí dopravce

  • 76
Připojení k wi-fi v některých prostředcích pražské hromadné dopravy cestující spíše rozčiluje, než aby jim sloužilo. Často se jim totiž ani nepodaří připojit. Lidé si na to stěžují, ale ne dopravnímu podniku.

Když cestující v New Yorku na Times Square nastoupí do metra, jen co usednou, připojí se zdarma k bezdrátové síti a začnou si na internetu prohlížet videa. O tom se může pasažérům v pražském metru jen zdát.

A nejen v metru, to stejné platí i v tramvaji. Přestože dopravní podnik (DPP) nabízí bezdrátové připojení v 84 vozech Škoda 15T, které mají na dveřích nápis „WiFi“ a mezinárodně rozpoznatelnou značku slibující internet zdarma. Cestující ale většinou brzy zjistí, že vše zůstává jen u slibu. Fungování sítě je totiž mírně řečeno tristní.

Postup připojení je podobný jako třeba v restauracích, které tuto službu nabízejí: cestující si ve svém telefonu ze seznamu wi-fi sítí vybere tu s názvem WiPrague. V tu chvíli by se měl otevřít internetový prohlížeč s potvrzovací obrazovkou, kde stačí vybrat možnost „Připojit“ a začít surfovat zdarma.

Jenže aby se to povedlo, chce to pořádnou dávku štěstí a trpělivosti. „Téměř denně jezdím tramvaji z Veleslavína k vozovně Vokovice a skoro vždy jezdí wi-fi tramvaj. Je to marná snaha, připojila jsem se snad jednou, a i tak to bylo zoufalé. Většinou je v tramvaji pět a půl člověka, takže pochybuji, že by to bylo přetížením sítě, “ říká Nika Pluhařová.

A není jediná, redakce oslovila desítky lidí a až na výjimky se potýkají se stejnými problémy.

„Zkoušela jsem to několikrát, fungovalo to tak jednou, navíc neskutečně pomalu. Člověk zvyklý na určité rychlostní standardy, který navíc potřebuje něco za cestu tramvají vyřešit, to raději vypne, protože na to nemá nervy,“ říká Nikola Nociarová.

Redakce otestovala připojení

MF DNES se rozhodla vyzkoušet situaci. Čtyři redaktoři s odlišnými telefony se ve čtvrtek vydali otestovat tucet různých tramvajových vozů.

Ze dvanácti jízd navázal telefon spojení s bezdrátovou sítí jen čtyřikrát. Ve dvou případech to ale trvalo přibližně čtyři minuty, než se připojil, a během třetího pokusu byla rychlost připojení tak nedostatečná, že jen otevřít e-mailový účet zabralo další dvě minuty, stejně tak jako snaha zobrazit jiné webové stránky.

Zbývající pokusy testu měly dva možné výsledky: buď telefon napsal, že se k síti připojil, ale nezobrazilo se okno pro potvrzení a telefon se po chvilce sám znovu odpojil, nebo se okno zobrazilo, ale po stisknutí tlačítka „Připojit“ se několik minut nic nedělo, internet nefungoval, případně se na obrazovce objevilo chybové hlášení oznamující, že „Připojení selhalo“. Podobné zážitky ostatně popisuje mnoho cestujících.

„Je to legrace. Při nástupu začne wi-fi nabíhat, a když vystupuju, naskočí,“ ironizuje to Helena Houdková.

Kvůli komu se nedá surfovat?

Wi-fi má v tramvajích na starosti společně s DPP firma Rencar. DPP se stará o hardware, tedy samotný vysílač, který kolem sebe šíří signál, Rencar zajišťuje provoz, tedy instalaci softwaru, údržbu a připojení k internetu. Podle Rencaru je provoz wi-fi v tramvajích obtížný už proto, že je vůz neustále v pohybu.

Internet se k vysílači dostává stejně jako k telefonům LTE technologií. „Kolísání signálu je tak závislé na kvalitě připojení k síti v místě, kudy tramvaj projíždí,“ říká Tomáš Tenzer, technický ředitel Rencaru. To by sice mohlo vysvětlit nižší rychlost připojení k internetu, ale nikoliv nemožnost připojit se k wi-fi síti.

Podle Rencaru se obtíž skrývá v technologickém vybavení tramvají. „Problémem je u mnohých vozů samotné umístění vysílače přímo v kabině řidiče. V prudší zatáčce tak dochází ke zhoršení signálu, protože připojení probíhá vně vozu – nejkratší vzdáleností mezi vysílačem a uživatelem,“ dodává Tenzer.

Rencar prý musí pracovat s takovými vysílači, jaké si DPP u Škody objednal. V novějších vozech jsou podle něj alespoň umístěny do středu vozu a tam, kde zatím nejsou, je chce firma ve spolupráci s DPP přemístit. Nutno dodat, že vztahy mezi Rencarem a DPP nejsou v poslední době ideální kvůli sporům o reklamu v metru.

DPP problém s wi-fi nevnímá tak jako oslovení cestující. Částečně asi proto, že lidem zřejmě nestojí za to si na něj stěžovat. „Od začátku roku evidujeme celkem čtyři stížnosti na špatné připojení,“ říká mluvčí DPP Aneta Řehková. Případná nízká rychlost připojení je podle ní odpovědností Rencaru. Samotné připojení k vysílači, které je odpovědností DPP, je podle pražského dopravce v pořádku. Přestože si právě na něj spousta cestujících stěžuje.

Také DPP tvrdí, že je tramvaj složitým prostředím k šíření jakéhokoliv signálu. „Je nutné dodržovat přísné hygienické a technické normy vztahující se k vysílačům v bezlicenčním pásmu, neohrozit řídicí a bezpečnostní systémy vozidla a v neposlední řadě řešit rušení od vysílačů, které se nacházejí mimo něj,“ říká Řehková.

Situaci neulehčuje ani fakt, že tramvaje v sobě wi-fi signál šíří v pásmu 2,4 GHz, které je nejen v Praze velmi vytížené. Méně využívané pásmo 5 GHz ale nepodporují starší telefony. I přes zjevné problémy DPP slibuje, že do konce roku 2018 zvýší počet wi-fi tramvají na 125 kusů.