„Do příštího roku chceme udělat minimálně jeden, která nejspíš bude mezi Palackého a železničním mostem,“ říká primátorka Adriana Krnáčová (ANO). Na náplavku u Výtoně míří každé léto stovky lidí, kteří si chodí k řece posedět, popít nebo za hudbou. Nabídka koupání by byla další možností, jak na břehu Vltavy relaxovat.
Rašínovo nábřeží však nemá být jedinou lokalitou pražského břehu, kde by se lidé mohli oddávat vodním radovánkám. Institut plánování a rozvoje hlavního města (IPR), který se na projektu plováren podílí, ještě hledá druhé místo ke koupání. Vhodným by podle primátorky mohla být i Libeň. Na tamním rameni si Krnáčová představuje ještě větší plovárnu než na Rašínově nábřeží. Zároveň jde o místo, kde v současnosti není mnoho možností, jak odpočívat u vody.
Kromě výběru vhodných míst řeší metropole ještě jednu otázku. A to jak mají plovárny vypadat. „Ve hře jsou dvě varianty. První z nich je umístit do řečiště Vltavy vodní nádrž s pitnou vodou,“ popisuje mluvčí IPR Marek Vácha.
Jako v Berlíně, či jako v Kodani?
Šlo by tedy o klasický bazén, který by však netypicky plaval na další vodní ploše. Nejde o žádný převratný nápad. Je tak řešen kupříkladu bazén v toku Sprévy v německém Berlíně.
Druhá zvažovaná varianta se od té první liší hlavně tím, že už není tolik pro plavce, kterým se nechce máčet ve Vltavě. „Do řeky by nebyla vložena samostatná nádrž, ale místo pro koupání by vymezily různé filtrační sítě. Plavalo by se tak v podstatě v obyčejné říční vodě,“ říká Vácha.
I zde se hlavní město inspiruje u evropských měst. Konkrétně v Kodani, která českou metropoli ke vzniku plovoucích lázní inspirovala v první řadě. V centru dánského města je na řece molo tvořící velký obdélník, v němž se nachází několik „bazénů“ pro koupání.
Takových koupališť je v Kodani několik. V jiném místě je zase kromě ploch pro plavce i dřevěná skluzavka, která však není určena plavcům, ale slouží k trénování sjezdu na kajaku. Vstupné je tam v letní sezoně zdarma. A podobně by měla podle Krnáčové vypadat případná plovárna v Libni, kde by molo dělalo velký kruh, v jehož vnitřku by lidé plavali.
Podoba koupaliště je závislá také na názoru Povodí Vltavy, pod jehož správu řeka patří. „Je to přece jen dopravní cesta a vše, co na ní zaparkuje, potřebuje povolení,“ uvádí Krnáčová s tím, že by neměl být problém, aby se město s Povodím dohodlo. Magistrát už pro rozvoj pražských náplavek vyčlenil dalších 80 milionů korun, které zbyly městu z hospodaření z loňského roku. A právě velká část těchto financí má mířit na vznik plovárny na Rašínově nábřeží.
„Jedna plovárna by měla vyjít na zhruba 50 až 70 milionů korun,“ vypočítává Krnáčová. Jde však pouze o náklady na pořízení. Provoz by však nemělo už mít na starosti město, ale měla by se na to vybrat společnost, která se na podobné věci specializuje.
Pořízení plovárny a výběr provozovatele má zajistit městská firma Trade Center Praha, která v současnosti spravuje náplavky.
Plavání spjaté s Vltavou není pro Prahu ničím novým. Už v 19. století bylo na březích řeky několik plováren, kam se Pražané chodili ukrýt před vedry. Ve Vltavě se tehdy plavalo i přes varování městského hygienika.
Oblíbené místo čeká na obnovu
Nejstarší byla Vojenská plovárna, která se z Františku přesunula ke Karlovu mostu. Nejoblíbenější zase byla Občanská plovárna, jejíž budova se nachází nedaleko Strakovy akademie, kde sídlí Úřad vlády. Do dnes již památkově chráněného objektu pod Letnou chodil plavat mimo jiné i spisovatel Franz Kafka.
Vodním radovánkám už místo neslouží. Po sametové revoluci zde sídlilo kasino, nyní je v objektu restaurace. Podle Krnáčové by se mohlo město v budoucnu pustit do obnovy této budovy a znovu ji otevřít ke koupání.
