Dokumenty cenné právně i historicky začal královskému hlavnímu městu Praze jeho archiv spravovat v roce 1851. Pohnuté osudy Archivu hlavního města Prahy (AHMP) i jeho pracovníků, k nimž náleželi například slovutní čeští literáti či historici, přibližuje od středy do konce září výstava v areálu staroměstského Klementina.
„Jest to práce, které každý jiný úřad a úředník se štítí. Jest to práce, která napíná paměť, kazí oči a plíce, stejně jakož šatstvo a prádlo,“ povzdechl si Karel Jaromír Erben, historik, proslulý tvůrce Kytice a před 170 lety první ředitel městského archivu.
V tehdejší hierarchii správy královské české metropole sloužil archiv coby pomocný úřad městský. To se v zásadě nezměnilo dodnes. „Služba archivářů je pro chod městské správy nenahraditelná,“ popsal význam AHMP Václav Ledvinka, jeho někdejší dlouholetý ředitel. Ovšem role archivu se význačně rozšířila – funguje také jako významná vědecká a publikační instituce a je otevřená i veřejnosti.
Do sídla AHMP na Chodovci ji přivádí mimo jiné zájem o bádání o historii vlastního rodu. Jako pomůcky ve zdejších badatelnách a fondech naleznou i matriky a písemnosti farních úřadů, soupis pražského obyvatelstva či dokumenty patrimoniální neboli vrchnostenské správy. Ta až do poloviny 19. století vykonávala nižší politickou, finanční a soudní moc. Na území dnešní Prahy se dříve nacházelo více než 60 samostatných panství.
Neodhalená tajemství
„Patří ke čtyřem stěžejním paměťovým institucím Prahy, k nímž náleží muzeum, knihovna a galerie a je z nich nejstarší. Za dobu jeho existence se z něj stala také renomovaná vědecká instituce, jedna z nejvýznamnějších u nás,“ řekl Václav Ledvinka.
Historie archivu Prahy
|
Expozice na panelech na Studentském nádvoří Klementina poukazuje na tři výročí.
„Kromě připomínky založení této instituce si také v listopadu připomeneme 210. výročí narození Karla Jaromíra Erbena a 151. let od jeho smrti. Výstava je koncipována tak, aby představila nejen historii AHMP, ale také příběhy lidí, kteří jsou s ní spojeni,“ vysvětlila Jana Konvičná, vedoucí fondů městské správy do roku 1945 AHMP. Venkovní formu expozice autoři zvolili s ohledem na nejistou covidovou dobu.
AHMP plní několik rolí včetně toho, že do jeho fondů proudí dokumenty také ze současné doby.
„Uchovává písemné dědictví a pracuje s ním. Jenom skladovat je nestačí,“ podotkl Václav Ledvinka. V průběhu časů se mění způsob práce v AHMP, například metody archivace a doklady dostávají elektronickou podobu. Hlavní město však z pohledu archivářů ještě všechna svá tajemství nevydalo. „Stále ještě existují období historie Prahy, o nichž víme málo, anebo dokonce nic,“ komentovala to Jana Konvičná.
Zkáza na radnici
Severní křídlo Staroměstské radnice náleží k nejstarší historii AHMP. Do jejich prostor byly v časech Karla Jaromíra Erbena svezeny písemnosti ze čtyř kdysi samostatných obcí, Starého a Nového Města, Malé Strany a Hradčan, spojených v roce 1784 a podřízených jednomu magistrátu.
Akta měla výjimečnou hodnotu nejen pro úředníky, ale i pro historiky.
„Začala proto systematická práce na zpřístupňování cenných městských fondů, zejména sbírek listin a rukopisů, a jejich historickém využívání,“ popsal jeho činnost někdejší archivář Jiří Čarek. Postupem času vzniklo i nové oddělení plánů a vyobrazení města, zrodila se i rozsáhlá historická a právnická knihovna. K mužům v čele AHMP náležel například také syn literáta Františka Ladislava Čelakovského Jaromír. „V konkurzu mu pomohla předešlá praxe v zemském archivu a znalost několika jazyků – ovládal němčinu, francouzštinu, polštinu, latinu a částečně ruštinu,“ uvedla k tomu historička Jaroslava Hoffmanová.
Pohromu archivu přineslo vypálení radnice v květnu 1945. Oheň zničil mimo jiné knihovnu se 70 tisíci svazky, 25 tisíc negativů a kopií fotografií a 10 tisíc pražských a českých vedut, rytin, kreseb a plánů.
AHMP se poté stěhoval do Clam-Gallasova paláce a v 90. letech získal novou budovu v Praze 4 na Chodovci, kde sídlí dosud.
