Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Tanec Praha 2013 připravil představení vlámského souboru Peeping Tom nazvané 32 rue Vandenbranden. Dramatické osudy komunity žijící osamoceně vysoko v zasněžených horách mohou diváci poznat dnes a ve středu 19. června v Hudebním divadle v Karlíně.
Pro vlámský soubor bude pražské vystoupení premiérou před tuzemským publikem. Poprvé se také představí tvorba choreografické dvojice Gabriely Carrizo a Francka Chartiera. Autoři se inspirovali filmem The Ballad of Narayama japonského režiséra Shohei Imamury.
Scénu tvoří kromě závějí sněhu také tři sta metrů čtverečních noční oblohy a dva karavany, které jsou útočištěm pro mladý pár, těhotnou ženu a tulačku. Bílá barva, která je v některých asijských kulturách barvou smutku, koreluje s osudy postav, které jejich životní prostředí bez milosti konfrontuje s vlastní osamělostí.
zdroj: www.youtube.comInscenace o psychologických břemenech, která s sebou vlečou mladí lidé, je i tak plná humoru a neuvěřitelných fyzických výkonů. Hudební dramatičnost tohoto odlehlého světa, vykresleného ve filmovém stylu, dotváří podmanivé melodie Belliniho, Pink Floyd a Stravinského v živé interpretaci mezzosopranistky Eurudike De Beul.
Autoři si hrají s realitou
Dílo se pohybuje na hranici reality a snu, pracuje se speciálními trikovými efekty, které nachází silnou oporu právě ve filmových technikách. Fascinaci filmovým světem se snažili tvůrci obsáhnout i při práci na divadle.
"Napsali jsme scénář, jaký se obvykle připravuje pro film, aby představení mělo narativní rozměr. Ve finální fázi jsme spolupracovali s filmovým střihačem. Když sedíme v hledišti, samotné nás to baví a říkáme si: Wow, to je jak v kině. Dalším filmovým prvkem je hra s realitou, nejasná hranice mezi tím, co se děje skutečně a co pouze v představách některé z postav," vysvětlil choreograf Franck Chartier vliv paralely s filmem na výsledné zpracování díla.
