Je o knihy o hospodách a pivu stále zájem?
Překvapilo mě, jak velký. První díl o Zlatém tygrovi už vyšel ve druhém vydání. Čechy asi opravdu zajímá, kde pijí múzy. Možná je to i tím, že se skutečně s každou z těch staletých hospůdek otevírají kulturní dějiny. V tom vůbec nepřeháním. Navíc to hospodské prostředí trošku zlidšťuje ikony naší historie.
Jaké podniky v knize čtenáři najdou?
První třetina je o pivnici a dříve vinárně U Dvou koček, kde se kupříkladu točil film Vrchní, prchni. Zbylé dvě o hospodě U Medvídků, jednom z prvních míst, kde začínala pražská tradice šantánů i tingltanglů, a kde se dokonce pravidelně scházeli čeští mariňáci z dob monarchie.
U hospod v předchozích dílech byla silná kulturní stopa. I sem chodili slavní?
Jsou jich opravdu desítky. Nad Kočkami je ateliér, kde pracoval profesor Otakar Nejedlý, po něm léta Ota Janeček a dnes skvělý Jan Brabenec. Ale nejen oni, Jiří Stivín sem na pivo vytáhl i básníka Allena Ginsberga. K Medvídkům chodili svého času snad úplně všichni, byla tu totiž hospoda, vinárna, šantán, kuželky, tančírna i výstavní galerie. Mezi hosty tak najdete Jiráska i Mikoláše Alše, Hašlera, Viktora Dyka i Vrchlického. Na karty a víno zašli Jan Werich i Hašek. Bydlel tu barokní malíř Reiner i politik Rieger. A třeba sochař Myslbek si odtud nechával posílat džbánek piva do ateliéru.
Utkvěla vám v hlavě nějaká zajímavá historka, příběh?
K Medvídkům svého času chodili slovutní páni profesoři z univerzity, společnost jako Masaryk, Gebauer nebo Goll. A než vešli, vždycky se rozhlédli, jestli je nevidí nějaký student vcházet, protože u Medvídků byl také šantán s polonahými děvčaty. A oni se báli, aby si studenti nemysleli, že tam chodí za nimi. Profesoři tady totiž hráli kuželky. Alespoň to tak říkali...
Napíšete i o hospodách na opačném břehu Vltavy?
Pokud bude zájem, budou příští Kde pijí múzy tam odsud. Láká mě má oblíbená hradčanská pivnice U Černého vola. To je přímo legendární podnik, o němž už mám doma silnou složku materiálů. A pak samozřejmě malostranské hospůdky, to je zlatý důl.
Co vás přimělo potřetí usednout ke stolu a napsat pokračování?
Popravdě jsem od toho stolu ani neodešel. Už při práci na druhém díle o Modré štice, Jelínkově pivnici a restauraci U Vejvodů se mi nahromadila spoustu materiálů pro třetí díl, takže jsem vlastně plynule pokračoval.
Bylo těžké hledat staré fotky a dokumenty?
První kolo sběru materiálů je poměrně rychlé. Až potom přijde mravenčí práce a strávíte hodiny a hodiny hledáním informace, která ve výsledku zabere v knize třeba jedinou větu. Ale právě to je jedna z věcí, která mě na psaní Múz baví.
