Primář mladoboleslavské LDN se učí arabsky, aby mohl poznávat památky

  7:02aktualizováno  7:02
Jiří Janovský vede Léčebnu dlouhodobě nemocných (LDN) v Klaudiánově nemocnici, málokoho by ale napadlo, že ještě před pár dny byl na dobrodružné cestě v Libanonu u hranic se Sýrií, kde zuří krvavé konflikty. A tak to má primář mladoboleslavské LDN stále. Oblíbil si totiž arabské památky a historii, za nimiž pravidelně cestuje.

Posláním primáře LDN v Mladé Boleslavi Jiřího Janovského (na snímku) je vracet dlouhodobě nemocné pacienty zpět do života. Energii do další práce čerpá na cestách do arabských zemí. | foto: Pavel Svačina, MF DNES

Mladé doktory většinou lákají atraktivní obory jako chirurgie, proč jste si nakonec vybral práci v LDN?
To je pravda, i já chtěl být na škole traumatologem. Byla to moje vize prakticky od prvního ročníku. Bohužel jsem ale vyrostl trochu více, než ostatní kolegové a na operačním sále jsem při předklánění nad pacientem silně trpěl. Už v začátcích, kdy jsem ještě coby student při operacích pomáhal třeba s držením háků, mě kvůli tomu neskutečně bolela záda. To je komplikace, kterou jsem nepředpokládal.

Takže vám nezbylo než zvolit nějaký interní obor?
Po nástupu na mladoboleslavskou internu jsem chtěl dělat alespoň akutní kardiologii, tam ale zase nebylo místo. Během atestace se začal lámat chleba a musel jsem se včas rozhodnout. Začal jsem dělat ambulantní kardiologii, která mi dodnes zůstala, a později se mi k tomu nabídla právě možnost vést obě oddělení LDN.

Není práce s dlouhodobě nemocnými, mnohdy starými lidmi, deprimující?
LDN slouží k umožnění přechodu z akutních stavů pacienta po zaléčení v nemocnici do normálního života. To je přece pozitivní. A nemusí jít přitom jen o nejstarší pacienty, byť samozřejmě převažují. Dnes tu léčíme i dvacetileté pacienty po těžkých traumatech, kteří potřebují rekonvalescenci. Je ale pravda, že je to občas depresivní práce, a proto je důležité si dobře nastavit volný čas, aby se pracovní stres kompenzoval. Je to o celkovém přístupu k životu.

Vaším únikem z této reality je cestování, a to hlavně do arabských zemí. Jak jste vlastně přišel zrovna k takovému koníčku?
V mládí jsem začal cestovat. Podnikali jsme hlavně výlety do hor, oblíbil jsem si vysokohorskou turistiku s prvky horolezectví. Lezli jsme například na sedmitisícovky v Pamíru. Stál jsem na nejvyšší hoře tehdejšího Sovětského svazu Pik Kommunizma, která měří 7 500 metrů nad mořem, nebo na sedmitisícovce Pik Korženěvská. To už jsou slušné kopce. Vydali jsme se i na slavné Kilimandžáro, ale i do hor v Bolívii a Peru. To ale bylo v době, kdy jsem měl ještě pořádnou kondici.

Jiří Janovský

  • 54 let, je ženatý, má dva syny a bydlí na Mladoboleslavsku
  • od 1. dubna 1994 je primářem LDN v Mnichově Hradišti a od roku 2006 i v LDN Mladá Boleslav
  • ve volném čase rád cestuje za památkami a historií do arabských zemí
  • pravidelně chodí plavat, pěstuje orchideje a okrajově kaktusy, je členem Orchidea klubu v Brně
  • přednáší o svých cestách na Univerzitě třetího věku v Mladé Boleslavi
  • věnuje se i výletům za takzvanými smírčími kříži a křížovými kameny po celé Evropě i v České republice, je členem Klubu drobných kamenných památek při muzeu v Aši

Kondice ale není samozřejmostí, sportoval jste už před tím?
Celý život jsem aktivně závodil v plavání za TJ Autoškoda Mladá Boleslav. Plavu pravidelně dodnes, občas si zazávodím v dresu PK Stráž pod Ralskem. Samozřejmě netrénuji dvakrát denně jako dříve, ale snažím se alespoň dvakrát třikrát do týdne. Jenže s věkem pochopitelně kondice ubývá. Na větší fyzické výkony ani na vysokohorskou turistiku už to není. Maximálně se vydáme na nějaký skialpový výlet do evropských hor. Místo toho mám v posledních letech čas cestovat za poznáním. Silným impulzem bylo, když jsem se seznámil s Václavem Petříčkem, který je původem botanik, ale věnuje se i arabské kultuře a architektuře.

A vás zájmem o arabské země nakazil?
U mě je to hlavně zájem o tamní historii a architekturu. Proto studuji již třetím rokem arabštinu. Tamní památky mají různé nápisy, převážně z Koránu, které jsem si chtěl dokázat přečíst. Občas zajedu třeba do Egypta, Libanonu či Maroka. Zajímavé stavby znám z Turecka. Nejvíce mi učarovaly památky „Hedvábné stezky“ ve střední Asii s centrem v Samarkandu.

To jsou zrovna země, které asi převážná část českých turistů zná jen z hotelových komplexů…
Přesně ten typ turisty já určitě nejsem. Někdy nám to kvůli tomu doma trochu skřípe, protože moje manželka by právě naopak ráda dala přednost odpočinku u moře. Snažíme se proto vždy najít nějaký kompromis.

Je podle vás cestování v těchto zemích bezpečné?
Nikdy jsem se necítil jinak než bezpečně. Země s arabskými památkami nejsou čistě arabskými zeměmi. Například Turecko, kde žijí hlavně Turci, Kurdové či Hemšingové. I co se týče střední Asie, ve většině jejích postsovětských zemích je bezpečnostní situace poměrně dobrá. Přímo v arabských oblastech současného světa je to složitější. Arab má tu vlastnost, že je extrémně pohostinný a drží nad vámi ochranou ruku, ale není dobré být jeho nepřítel. Pokud s sebou alespoň jednoho takového ochránce máte a vaše úmysly jsou přátelské, jste obvykle v pohodě. Vždy jsem měl štěstí na dobré místní lidi či průvodce.

Takže je dobré mít při cestách na vlastní pěst do vnitrozemí někoho, na koho se obrátit?
Volně se dá cestovat v Maroku, Egyptě, Ománu a Emirátech. Ale platí, že není arabská země jako arabská země. S místním průvodcem jsem měl na mysli hlavně Sýrii nebo Libanon, kde to někoho znalého místních poměrů vyžaduje.

Tak zrovna do Libanonu a Sýrie, která zažívá krvavé útoky, byste asi v současné situaci necestoval?
Zrovna před týdnem jsem se vrátil (směje se). I když je pravda, že jsem se dostal jen do Libanonu, ale do Sýrie se mi odcestovat nepodařilo. Chtěl jsem jet do Damašku, nicméně i Libanonci mě varovali, že to není nejlepší nápad.

Dalo se takto blízko válce provozovat normální turistiku?
V podstatě bez problémů jsme cestovali po památkách a občas jsem se koupal i v moři. Libanon je malá země, na délku má asi 200 kilometrů a na šířku 60 kilometrů, takže vzdálenost od Damašku, hlavního města sousední Sýrie, je malá. Pochopitelně jsou všude vojenské posádky, které kontrolují situaci v zemi. Je dobře, že světové mocnosti se snaží Libanon zachovat v klidu. Myslím, že tamní lidé si už války vytrpěli až moc. Je to země, kde žije na malém území 17 náboženských komunit, v křehké demokracii. Občas je cítit napětí, vždyť tu žijí křestané-maronité, sunnité i šíité na ploše velké jako Morava.

Do které země se vracíte nejraději?
Oblíbil jsem si právě Libanon, protože to je země, kde je relativní klid a má bohatou historii, která se datuje už někdy 5000 let před Kristem až do současnosti. Byť jsou tamní památky mnohdy hodně rozbité, tak mají svého ducha. Je to jediná arabská země, kde není poušť a kam v minulosti vnesli evropský řád Francouzi. V 70. letech se Libanonu říkalo Paříž východu. Je to země určitým způsobem odlišná od klasické Arábie. Oblíbil jsem si rovněž Omán, kde nepřevládají sunnité ani šíité, ale tři čtvrtiny obyvatel vyznávají ibádíjskou, tedy podstatně tolerantnější odnož islámu.

Dá se tam tedy bez problémů cestovat?
Díky tomu, že v Ománu jsou četné zdroje ropy, jde o ekonomicky nezávislý stát. Celkově se tam díky tomu dá cestovat po památkách bez problémů, dá se půjčit auto a přespat kdekoli v hotelu. Prakticky můžete přespat i někde na veřejné pláži, aniž by vás někdo ohrožoval. Jediné, co nás tam ohrozilo, byla liška, která nám okousala stan (směje se). Menší neklid je na hranicích s Jemenem, kde je potřeba respektovat asi 50kilometrovou zónu, kde jsou vojenské hlídky.

A je země, kterou byste ještě rád prozkoumal?
Je to určitě Saúdská Arábie, která je spolu s Jemenem bohužel zapovězenou zemí. Nicméně Saúdská Arábie se chystá trochu otevřít turismu. Dokonce je to před schválením, takže je to jeden z možných cílů do budoucna. Jsou tam ale natolik radikální muslimské názory, že si člověk musí dobře rozmyslet, kam se tam vydá.

Přišel jste na cestách do těchto zemí někdy do konfliktu s místními lidmi nebo policií?
Naopak, pro nás je trochu až nepochopitelné, že tamní obyčejný člověk je daleko pohostinnější. Jsou hlavně velmi zvědaví, takže jsou komunikativní, klidně vás zastaví na ulici a pozvou do domu. To tady u nás nefunguje.

Nejčtenější

Smíchovský terminál bude odvážný, autobusy mají stát nad vlakovým nádražím

Na Smíchově vznikne obří dopravní terminál za miliardu korun. Na obrázku jedna...

Praha do roku 2023 vybuduje až za miliardu korun nový dopravní uzel na Smíchově. Podle studie Institutu plánování a...

V Praze vyhořela hala trampolínového centra, budovu možná strhnou

Pražští hasiči zasahují ve Vysočanech, kde začalo 9. listopadu 2018 večer hořet...

V pražských Vysočanech vyhořelo sportovní centrum. Škody se odhadují na 20 milionů korun. Budova má poškozenou štítovou...

Trampolínovou halu někdo zapálil úmyslně, vybavení v ní zůstalo

Požár haly v pražských Vysočanech, ve které do října fungovalo trampolínové...

Vyšetřovatelé hasičů i policie jsou přesvědčeni, že noční požár haly trampolínového centra v pražských Vysočanech někdo...

Typový dům byl dobrou volbou. Stékající vodě z polí se šikovně vyhnul

Žádné herbicidy, žádné fólie schované pod zeminou, voda v biotopu je upravená...

Děti vylétly z hnízda, založily svoje rodiny a do života Hanky a Karla vstoupila nová etapa. A tak vznikl dům v Brdech....

Karviná - Sparta 1:3, hosté po pauze vydřeli obrat proti deseti

Fotbalisté Sparty slaví třetí branku v utkání proti Karviné. Z pokutového kopu...

Fotbalisté Sparty poprvé od poloviny září zvítězili v nejvyšší soutěži na hřišti soupeře. Proti Karviné, která hrála...

Další z rubriky

Končící rada schválila půlmiliardové opravy. Byly v plánu, říká starosta

Alexander Bellu (12.6.2018)

Radní Prahy 3 týden před ustavujícím zastupitelstvem schválili dvě veřejné zakázky v hodnotě téměř půl miliardy korun....

Dopravou sužované Kralupy nad Vltavou zkoumají možnost nízkoemisních zón

Ilustrační snímek

Prvním městem ve Středočeském kraji s nízkoemisními zónami se možná stanou Kralupy nad Vltavou. Na zpracování studie...

Řidič na Černém mostě srazil třináctiletou dívku a ujel

Ilustrační snímek

Pražská policie hledá svědky nehody, která se stala na Černém mostě. Řidič srazil na silnici přebíhající třináctiletou...

Najdete na iDNES.cz