Třikrát denně obejít všechny kotce, vyklepat led z misek a nalít novou vlažnou vodu. Realita, kterou v prvních týdnech roku řešili v nejednom psím útulku.
„Zima pro nás byla krušná. Kromě takových banalit nás mrazy trápily i jinak. Koncem roku jsme objednali nové zateplené boudy, ale měli jsme problém dostat je do kotců. Kvůli ledu tam nemohl zajet nakladač,“ líčí potíže David Kubalík z psího útulku v Jimlíně u Loun.
Průměrně se k nim dostane kolem třiceti psů za měsíc. Od podzimu měli třikrát stop stav, jediný volný kotec z tamních třiapadesáti neměli ještě na přelomu roku. „Teprve nedávno se nám uvolnilo několik míst. Je těžké určit, kolik pejsků jsme schopni umístit, protože těch menších dáváme do jednoho kotce více. Během zmíněného stop stavu jich však u nás bylo 76,“ říká David Kubalík.
Patrně nejstarší „ubytovnou“ pro psy bez majitele je ta v Buštěhradě na Kladensku. Je soukromá, útulek před třiceti lety založila Evženie Sychrovská. Zimní měsíce podle jejích slov letos byly náročnější. „Museli jsme psům dodat energetické jídlo. Třeba jsme jim vařili bujony,“ uvádí majitelka. Pro psy si Sychrovská vždy jezdí, většinou na základě podnětů z obcí a měst regionu, s nimiž má smlouvy.
Za tři dekády prošel psí azyl na Bouchalce velkými proměnami. „Začínali jsme s patnácti kotci, dnes jich máme 120. Žádného psa proto neodmítneme, máme tak vysokou kapacitu, že je vždy umístíme,“ dodává Sychrovská. Denně spotřebují sto kilogramů krmení, veterinární vyšetření a případné operace pak vyjdou i na půl milionu ročně. Rozhodně nejde o výdělečný podnik.
„Jsme samozřejmě rádi za dary, hlavně krmení. Život nám naopak ztrpčují takzvaní milovníci zvířat. Často jde o maminky na mateřské, které mají pocit, že u nás pejsci trpí,“ dodává majitelka.
Jinde se počet nově příchozích obyvatel kotců naopak snižuje.
„Od začátku roku je to tak dvacet psů, což je opravdu málo. Myslím, že se doba změnila a je to i výsledek naší práce, lidé už jen tak nevyhodí psa na ulici,“ míní Vítek Husa z Psího útulku Kolín. Více než polovina psů se navíc vrací k původním majitelům, dříve to byla jen třetina.
„Lidé si psy víc hlídají a hledají je, když se ztratí. Tomu dnes hodně pomáhají sociální sítě a samozřejmě čipování zvířat,“ uvedla ředitelka zařízení Alice Vlková.
Raději malého a světlejšího
Koupit si psa je otázkou peněz, vzít si psa z útulku je otázkou srdce, říká motto na webu útulku v Lazci nedaleko Příbrami. Ročně projde zařízením na dvě stovky zvířat.
„Část ztracenců si vyzvednou majitelé, další si vyberou noví páni. Je to tak půl na půl,“ říká zaměstnankyně útulku Marie Palková. Jak podotýká, v Lazci končí většinou psi, které přiveze po odchytu v ulicích příbramská městská policie. Smlouvu o odběru má útulek jen s několika obcemi z okolí.
„Ze zkušenosti víme, že pokud si pro pejska do tří dnů nikdo nepřijde, zůstane u nás, dokud si jej někdo nevybere,“ doplňuje Palková. Provoz zařízení vyjde na více než milion korun ročně.
„Průměrné loňské měsíční náklady byly 118 400 korun,“ konstatuje Irena Hofmanová, vedoucí ekonomického úseku Technických služeb Příbram, které lazecký útulek provozují. V Kutné Hoře končí bezprizorní psi v útulku na Karlově, který zájemci najdou hned za čističkou odpadních vod. Patří k těm menším v regionu, ubytují tady maximálně šestnáct zvířat.
Psí útulky
|
„Momentálně máme plno, pokud je třeba umístit další psy, spolupracujeme s okolními zařízeními. Odkazujeme lidi na útulky v okolí, blízko mají do Kolína či Čáslavi,“ říká vedoucí kutnohorského útulku Pavel Pallendal.
Letošní zimu přečkali v Jimlíně u Loun relativně dobře, zhruba polovina kotců je v interiéru budovy a ty venkovní mají zateplené boudy.
„Zvlášť přes zimu nám však hodně pomáhají lidé, kteří nám vozí dary. Co se týče krmení, tak třeba od loňské zimy jsme až do srpna fungovali ze zásob, které jsme dostali o Vánocích,“ říká David Kubalík a dodává, že bez dárců a sponzorů by to nešlo.
„Dávno bychom tady nebyli, přispívají nám obce, které k nám psa umístí, ale nepokryje to ani polovinu nákladů. Jeden pes nás vyjde na 110 korun na den,“ uzavírá Kubalík.
O tom, zda čtyřnohý azylant najde nový domov, často rozhodují až kuriózní okolnosti. „Je to zvláštní, ale lidé dávají přednost pejskům s bílou či světlejší barvou srsti, černí u nás naopak zůstávají déle. Pokud jsou navíc velcí, je to ještě horší, budí prostě respekt,“ líčí zkušenost z práce v útulku Pavel Pallendal.
Kutnohorský rekord v délce pobytu zatím drží německý ovčák, o kterého se na Karlově starají už dva roky. Tři roky mají agresivního jedince také na Bouchalce v Buštěhradu. Ještě zasloužilejšího pamětníka však mají v Lazci u Příbrami. Přidělený kotec obývá už čtyři roky a překvapivě nebudí na první pohled přílišný respekt, a to ani vzrůstem.
„Je to pinč, bohužel patří k těm, kterým říkáme kousač,“ vysvětluje Marie Palková, proč si doposud nenašel nového pána.
