Na společných trénincích ve Vysočanech se pravidelně schází týmy obou pražských S, protože žen, které v metropoli hrají ragby, není zase tak moc, a tak dva kluby lépe nacházejí motivaci. Úterní večerní trénink měl ale ještě větší náboj. Trénovaly tu totiž všechny reprezentantky, které v sobotu odlétají na své první mistrovství Evropy do Španělska.
Ženské ragby v Česku
|
Po chvíli přichází na hřiště v dresu s čelenkou na hlavě Klára Hladilová, vystudovaná ekonomka a nyní už profesionální trenérka. K ragby se dostala v šestnácti letech přes basketbal.
„Ve Spartě dělali nábor a po roce hraní obou sportů najednou jsem se rozhodla právě pro ragby,“ říká kapitánka Sparty, která ale zimní sezonu bude trávit jako instruktorka lyžování v Tyrolsku.
Na drobnou poznámku o příjemné vůni jejího parfému s úsměvem odvětí: „Asi jo, protože jsme přece i na tréninku ženy.“
Krátce vysvětlí, jaký je rozdíl mezi pojetím ženského a mužského ragby.
„Kluci jsou od malička zvyklí padat. Holky se to ale musí naučit, což jim trošku déle trvá. Nejsou také tak silové, jsou ale mnohem víc disciplinovanější. U holek je jako v každém sportu rozhodující psychika. Jsou sice odolnější, ale když se zhroutí, tak se zhroutí,“ potvrzuje.
Jednou z funkcí kapitánky je právě to, aby se tým do takové situace nedostal, a když už se tak stane, tak aby se co nejrychleji zvedl.
Na ragby kapitánku přihlásil manžel
Hráčky pod vedením trenérů nacvičují zejména kontaktní situace, protože musí dostat své myšlení ze sedmičkového za patnáctkové ragby. To se hraje více na tělo. Proto nechybí ani nezbytné skládaní, kterým posílají soupeře s míčem k zemi.
Na ženské ragby není nikdy pozdě, což potvrzuje sportovní cesta nynější kapitánky Slavie Květy Kottkové.
„Začala jsem hrát v osmatřiceti letech, ale nikdy před tím jsem nesportovala. Mám čtyři syny a jeden z nich hraje hokej. Nádherně bruslil, uměl číst hru, ale neuměl jít do těla. Proto se manžel domluvil s trenérem ragby, že s nimi syn bude chodit jen na tréninky. Když tam manžel byl a viděl na hřišti běhat čtyři ragbistky, říkal jim, že má doma ženu, která nic nedělá a jestli by tam nemohla začít chodit,“ popisuje Kottková první kroky ke sportu, které za ni vlastně udělal muž.
Na první zápas nastoupila už po čtyřech trénincích. Navíc si zlomila lýtkovou kost, a tak ji tři čtvrtě roku na hřišti nikdo neviděl. Myslela si totiž, že o ni nikdo z oddílu nestojí. Přišla jí ale SMS s textem: „Kde jsi?“
„Já myslela, že je to omyl, takže jsem napsala zpět, ale omyl to nebyl, chtěli mě. Díky ragby se mi strašně změnil život. Před tím jsem byla v práci uvázaná někdy i patnáct hodin, navrch ještě čtyři děti, takže mě ani nenapadlo, že bych někdy mohla sportovat. Teď trénuji pětkrát týdně, protože musíme trénovat i individuálně,“ potvrzuje svoje zaujetí Kottková.
Ragby je podle ní velmi férová hra, nikdy se nestane, že by hrál někdo zákeřně. Navíc ragbisté mají takzvaný třetí poločas, kdy se týmy i fanoušci sejdou a jdou se i na turnajích společně bavit.
„Nikdy by se nestalo, že by nekamarádila Sparta se Slavií, jako je to v jiných klubech a sportech,“ tvrdí žena, která vlastní několik květinářství.
„Jsem ráda, že holkám mohu občas pomoct. Mám osmimístné auto, takže je občas vozím. Dokonce jsem si kvůli ragby udělala i papíry na autobus,“ dokládá, že sportem a vším, co s ním souvisí, opravdu žije.
Je to příjemný ragbyový důchod, říká trenér hráček
Optimisticky naladěný asistent reprezentačního trenéra a zároveň hlavní trenér hráček Sparty Zdeněk Albrecht si s ženami tréninky podle svého mínění užívá.
„S holkama prožívám krásný ragbyový důchod. Když celý život děláte ragby, skoro po čtyřiceti letech skončíte a pak se začnete věnovat ženám, je to paráda. Holky jsou svědomitější, poctivější, ale také ukecanější. Chlapi do toho jdou po hlavě, ženy jsou přemýšlivější. Něco je naučíte a ony u toho ještě dokážou přemýšlet,“ komentuje své příjemné pocity z týmu.
„Hráli jsme dobré ragby, ale jak nebyly peníze, tak jsme nevěděli, jestli na šampionát pojedeme. Česká rugbyová unie nám finance poskytla, tak od nás čeká i nějaký výsledek. Ve skupině máme Belgii a Španělsko a ty jsou evropskou špičkou. Pro holky to bude zkušenost k nezaplacení. To stojí za to,“ potvrzuje Albrecht.
Reprezentaci ve Španělsku v Madridu povede kapitánka Kateřina Pokorná z Tatry Smíchov.
„Jedeme na patnáctkové mistrovství Evropy, přitom naše reprezentace formálně funguje tři roky. Je to poprvé, co od nás někdo jede na takový šampionát. Od loňska jsme poposkočili na žebříčku asi o dvacet míst. Budeme tak moct hrát třeba se Španělkami, které byly na olympiádě v Riu v sedmičkovém ragby,“ říká Pokorná, jež bude velet českému týmu.
