"Po vyučování jsme si hráli u rybníka. Viděl jsem, jak muži v tatraplánu přivezli tátu. Běžel jsem ke dveřím, ale odstrčili mě. Měl jsem tísnivý pocit, pláč na krajíčku. Všude byla spoušť, vytahané zásuvky," vzpomíná Milan Kroupa na jedno zářijové odpoledne roku 1948.
"Když tátu vyváděli z domu, měl na rukou želízka. Pověsil jsem se mu kolem nohy a plakal. Jeden z mužů mne odtrhl řka: Neřvi, on se ti vrátí."
Milan KroupaMajitel firmy United Cleaning Services Group se narodil 21. února 1942 v Dřetovicích. Vyučil se soustružníkem v ČKD Slaný. V prosinci 1966 emigroval se svou snoubenkou Milenou do Vídně, kde se vzali. O deset let později zakládá firmu. Má celkem tři syny a dceru, je ženatý, ale s manželkou žijí odděleně. |
Otec Ladislav se vrátil, ale trvalo to dvanáct let. Strávil je ve vězení. Úspěšný prvorepublikový podnikatel přišel o pilu v Srbči u Nového Strašecí i o mlýn v Dřetovicích.
Komunistický převrat rodině Ladislava Kroupy překotně změnil život. Nebýt února 1948, asi by dnes jeho syn Milan nebyl majitelem největší úklidové firmy v Kanadě se čtyřmi tisíci zaměstnanci.
Emigrace nadvakrát
Milan se vyučil soustružníkem, ale od začátku se zdálo, že u toho dlouho nevydrží.
"Tatínek věděl, že tehdejší Československo není pro mě. Něco zřejmě ve mně viděl. Vyprávěl mi o svých podnikatelských začátcích. A já věděl, že chci svobodně podnikat," vysvětluje Kroupa mladší, proč se rozhodl emigrovat.
Bylo září 1966. Otec mu dal 450 dolarů a Milan na motorce přejel hranice. Pak si ale uvědomil, jak by to všechno mohlo být těžké. Otočil motorku a vrátil se domů. Začal pracovat v továrně na asfalt ve Středoklukách a na život za hranicemi zapomněl. Jen dočasně, ovšem.
V prosinci 1966 si spolu se snoubenkou Milenou koupil letenku do Paříže.
"Ráno před odletem mě táta vzbudil v pět hodin a říkal mi: "Teď tomu nebudeš rozumět, ale ono to přijde, uvidíš. Kolem nás létají miliony hvězdiček a to jsou příležitosti. Největší umění je vidět jednu, chytit ji a pevně držet, nepouštět, usilovně na ní pracovat. A kdyby se ti vymknula z ruky, neotáčej se, ta už je pryč. Postav se znovu rovně a chyť tu pravou a znovu zdolávej všechny překážky."
Z Francie odjeli do Vídně, kde se jim narodil první syn. Tři měsíce po porodu odletěli do Kanady. Záhy začal pracovat jako svářeč. Nedostával za to moc, a tak si začal hledat druhu práci. Pak si ale vzpomněl na otcovu radu.
A přišel nový začátek.
Mladý emigrant se pustil do úklidu kanceláří. Brzy zjistil, že si tím vydělá víc než v továrně, a tak začal shánět zakázky. "Vzal jsem jednu stranu ulice a obešel všechny kanceláře. Až do doby, než jsem nasmlouval tolik obchodů, že jsem opustil svářečství," vzpomíná.
Jeho první kancelář byla místnůstka v suterénu, kde prý i svorky na dokumenty přes noc zrezivěly. První pracovní stůl sestavil ze dvou beden a překližky.
Trvalo to, ale zlomilo se to. Kroupa postupně otevíral pobočky v dalších městech a vstoupil i na americký trh. "Chce to trpělivost, houževnatost. Samozřejmě je jednoduché při těžkostech cestu opustit a vydat se tou lehčí, ale to pak nedojdete tak daleko," radil při nedávné návštěvě Slaného.
Na Slánsko dvaasedmdesátiletý multimilionář, který stále mluví perfektní češtinou, pořád pravidelně jezdí, a to do rodného dřetovického mlýna, kde žije jeho bratr.
Dokonce teď o něm další významný Čechokanaďan, dlouholetý prezident Asociace Čechů a Slováků v Kanadě Josef Čermák, napsal knihu.
"Nejhezčí období jsem prožíval, když jsem měl těch pět set zaměstnanců. Čtyři tisíce, to už je moc, to vás úplně pohltí," přiznává pracující důchodce s elánem mladíka.
