V sobotu nerozsvěcíme. Košer musí být i nádobí, říká ortodoxní židovka

Na středu připadl evropský den židovské kultury. Spisovatelka a psychoterapeutka Zuzana Peterová z Židovské obce v Praze vyrůstala v době, kdy se její rodina bála udavačů a náboženské nenávisti. Příbuzní jí živě líčili zážitky z koncentračních táborů. „Současná doba je ale velmi tolerantní a v Praze se máme dobře,“ říká Peterová.

Zuzana Peterová se v synagoze modlí v češtině. Hebrejsky neumí, ačkoli všechny její děti jazyk svých předků ovládají, protože měly možnost studovat ho ve škole. V dnešní době už jsou ale v synagogách modlitby přeložené do češtiny. | foto:  František Vlček, MAFRA

Čím se podle vás evropský den židovské kultury vyznačuje?
To jsou židovské vtipy! Ale to samozřejmě není všechno. Řekla bych, že je typická svou hlubokou citlivostí. A k tomu neoddělitelně patří právě i židovský humor.

Vy sama působíte jako extrémně pozitivní člověk. Má na to vliv vaše víra?
Má. I když se o nás říká, že jsme pesimisté. Ale někteří dokážou pesimismus otočit v to pozitivní. Já mám v uších celý život jednu jedinou větu mé babičky Gertrudy, která, když jsem jí jednou vyprávěla o mých trápeních, uznale pokývala hlavou, jako že mě chápe, a pak řekla: Víš, Zuzanko, dokud nejdeš do plynu, nejde vůbec o nic.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

To zní trochu děsivě.
Zní, ale mně tahle věta už několikrát v životě nesmírně pomohla. Třeba když jsem měla rakovinu. Člověk má stále naději, že se něco změní, vždy přece můžete ještě něco udělat.

Vy sama se řadíte k ortodoxním židům. Jak se liší váš den od běžného dne ateisty?
Když vstávám, pomodlím se, myji si pak ruce vodou ze speciální nádoby, což se děje několikrát za den. Těch věcí je strašně moc. Před jídlem se také modlíme, dodržujeme kašrut.

Tedy jíte jen košer jídlo?
Košer musí být i nádobí. Stejné nádobí nesmíme používat na maso a na mléčné výrobky. A samozřejmě jíme jen košer potraviny.

Je dodržování kašrutu složité?
Pro mě je to přirozená součást života, je to naprosto automatické.

Spíš mě zajímá, zda jsou v Praze košer potraviny bez problémů k sehnání?
Je jich obrovské množství, sama je určitě také jíte. Jsou to třeba některé značky müsli tyčinek nebo bílých jogurtů.

Takže můžete nakupovat v jakémkoli obchodě?
Ano, jsou značky potravin, o kterých víme, že jsou košer a jsou zkontrolovány mašgiachem, tedy židovským člověkem, jehož práce spočívá v tom, že jezdí třeba do továren a kontroluje postup přípravy výrobku a jeho složení.
V obchodě je také třeba se dívat na složení jednotlivých výrobků.

Čemu se v nich musíte vyhnout?
Musíme hlídat, zda v základu není maso s mlékem, zda tam není něco z vepřového a tak dále.

Liší se i vaše svátky. Nemáte Vánoce, ale Chanuku...
Znám hodně lidí, kteří slaví obojí. Vlastně pro to vznikl z němčiny název Weinuka. My Vánoce neslavíme, ale dáváme třeba dárky našim nežidovským přátelům.

Košer potraviny

• Košer potraviny jsou potraviny rituálně způsobilé k jídlu. Zakázané jsou třeba některé druhy masa, a to například vepřové, maso z dravců nebo mrchožroutů.
• Povolena je například drůbež nebo maso přežvýkavých sudokopytníků, jako je hovězí. Porážka je prováděna speciální technikou. Maso a mléko nesmějí být vyráběny ani konzumovány společně. Mohou se jíst ryby, zakázaný je hmyz.

Každou sobotu slavíte šábes neboli šabat. Jak to u vás probíhá?
Kdo může, jde v pátek večer do synagogy a pak se sejdeme celá rodina. Přijedou k nám všechny děti, jejich partneři a vnoučata, večeříme, povídáme si, děti běhají kolem.

Takže klasická rodinná sešlost?
Ano. Zapalují se šábesové svíčky. Já k tomu zapaluji ještě čtyři svíčky - za každé naše dítě jednu.

Dá se říci, že pro žida je šábes něco jako neděle pro křesťana?
Ano, je to, myslím, adekvátní srovnání.

Křesťané by v neděli neměli pracovat. Židé přímo pracovat nesmějí. Nesmí rozsvěcet nebo cokoli trhat. Třeba ani toaletní papír. Jak to doma děláte?
Máme všude nastavitelné automatické zapínání světel. Bez trhání se také lehce obejdeme, máme kosmetické kapesníčky v krabičce. Šabat jednou větou znamená: Nechat svět na pokoji. Je to jedinečný čas věnovat se sobě navzájem, číst si, být rodině nablízku.

Nosíte hodinky s hebrejskými číslicemi, to pro mnohé může být zvláštní. Jak to vypadá u vás doma? Je vidět, že je to židovská domácnost?
Zarazíte se už vstupem do dveří. Tam je mezuza, což je takový dřevěný kolíček, malá skříňka, ve které je schovaný žalm. Každý žid, který přichází a odchází ze svého domova nebo z prostředí, které má rád, se ho dotkne.

A dál? Máte doma třeba nějakou typickou židovskou výzdobu?
Máme doma různé židovské svícny. V kuchyni zase oddělené nádobí na mléčné výrobky a maso kvůli kašrutu, jak už jsem říkala.

Dnes celý svět řeší otázku muslimského náboženství a terorismu. Dotýká se vás to nějak?
Neřekla bych. V době, ve které jsem vyrůstala, bylo všechno mnohem komplikovanější. Naše rodina měla obrovský strach z udavačů. Tatínek byl v padesátých letech zavřený. Navíc jsem byla odchovaná vzpomínkami mých přímých příbuzných na holokaust. Současná doba je velmi tolerantní a konkrétně v Praze se máme velmi dobře.

Pracujete jako psychoterapeutka. Když byste měla posoudit své zkušenosti z praxe, existují nějaké rozdíly mezi psychikou žida a ateisty?
Žid má jinak posunutou svou emotivní stránku. Hodně věcí se ho dotýká, hodně si jich vztahuje na sebe. Je to taková skrytá obava z toho, co by mohlo být. Určité situace, zejména emotivní, interpretuje jinak než člověk, který nemá s židovstvím nic společného.

Můžete uvést nějaký příklad?
Třeba když jsou nějaké problémy ve škole nebo na pracovišti. Lidé, kteří nejsou židovského vyznání, se dokážou více prosadit a říci, co si myslí. Třeba proti šéfovi nebo řediteli. Jenže židovský člověk má strach, že když něco řekne, bude za to popotahován, bude mít nepříjemnosti, vyhodí ho.

Čím to je?
Je to strach způsobený tisíci lety perzekucí, pogromů a holokaustu. Ale neplatí to vždy. Mluvím teď o lidech, kteří ke mně přicházejí jako k psychoterapeutce a potřebují pomoci.