Mobilní Metro.cz

Adam Kadmon | foto: Archiv Adama Kadmona, Metro.cz

Sexuální otroky vyměnil za mrtvé, říká autor knihy o temnějších stránkách Prahy

Vydáno 28.01.2016 Metro.cz
Kdybych osobně neznal všechny stránky existence mužů, co se prodávají, nemohl bych napsat dobrou knihu. To je motto mladého spisovatele Adama Kadmona, který se po vydání své prvotiny s názvem Praha kurevská, pojednávající o temnějších stránkách pražských ulic, vrhnul na knižní trh s počinem poněkud odlišným. Knihou Kdo chodí úvozem mrtvých, která je inspirovaná legendami vyprávěnými v Podkrkonoší.

Jsou čeští spisovatelé něčím specifičtí oproti zahraničním?
Současné české literatuře chybí hlas a osobnost. Silné osobnosti jsou u nás vytlačovány na okraj, snad ve strachu, že se projeví příliš. Trochu to pramení i z opatrnosti nakladatelů a knihkupců, kteří se leckdy bojí literatury, která není „zavedená“. Dle mé osobní zkušenosti, český čtenář není žádná ovce a dokáže si vybrat sám kvalitní knihu. Každý český čtenář si ale jistě přečte rád silná národní témata: historie, legionářské časy, národní pověsti a pohádky.

Psaním se uživit lze, pokud se spisovatel nespoléhá pouze na publikace knih. Důležité také je, aby dostal od svého okolí přiměřené možnosti spolupráce.

Jak jste se dostal na spisovatelskou dráhu?
Ke psaní jsem se dostal již v předškolním věku, kdy mne starší brácha učil češtině, a já už v té době dělal první krůčky literaturou. Také mne hodně ovlivnila skutečnost, že moje maminka je vyučená knihkupcem a tudíž jsem mezi knihami vyrůstal coby malý knihomol. Poslání spisovatele vnímám jako dar, smysl života i pokus o nesmrtelnost. Psaním se nesmíte živit, psaním musíte žít.

Jak vypadá temná stránka Prahy?
Má dvě tváře, jedna je lesklá, přitažlivá, navoněná a hezky oblečená.

To jsou příběhy týkající se gigolů. Snové světy nočních klubů spojené s­ neony, šampaňským a kaviárem. Druhá tvář je špinavá, pouliční. Sem spadají příběhy sebevražd, drogových závislostí, obchodu se sexuálními otroky.

Jaké příběhy jste ve vaší prvotině zachytil? Odráží i vaše vlastní zkušenosti?
Rozhodně. Ne, že bych prostituoval, ale dlouhou dobu jsem se v tomto prostředí pohyboval a poznával ho. V knize vyprávím například příběh chlapce, na kterého byl v­ rámci prodeje jeho těla vyvíjen takový nátlak, že se zabil. Nebo příběh prostituta, který najde svou klientku mrtvou v ­jejím bytě. Můj způsob vyprávění je hodně lyrický, takže míchám pocity dohromady s příběhem.

Nemáte strach z toho, že se kvůli volbě méně kontroverzního tématu bude vaše kniha prodávat hůř?
Vnímám to spíše jako výhodu. Díky tématu se kniha může dostat i k mladším čtenářům. Hlavním strůjcem mého úspěchu je doufám kvalita textu, autenticita prostředí i jazyka. Ač by se mohlo zdát, že mé dvě knihy nemají nic společného, jsou si v lecčem podobné. Sám mám rád temnější příběhy, které přinášejí poučení.

Sdílet článek

Komentáře