Pod růžovým sadem v lidickém památníku stojí hlouček bronzových soch. Je to osmdesát dva lidických dětí, které Němci zavraždili po vypálení Lidic. Stojí přirozeně, některé nechápavě hledí vpřed, jiné spínají ručky, starší hledí nevěřícně, mladší vyjeveně.
Jejich autorka, akademická sochařka Marie Uchytilová, se jejich usazení do prostoru nikdy nedočkala. Zemřela v roce 1989, kdyby byly odlity pouhé tři sochy.
"Pomník byl hotový až v roce 2000. Na odlévání do bronzu sháněly peníze desítky příznivců a přátel. Přicházely také peníze ze zahraničních sbírek," vzpomíná dcera sochařky Sylvia Klánová.
Když skončila druhá světová válka, byla Marie Uchytilová jednadvacetiletou dívkou. Přesto již tehdy věděla, že chce nějak po svém uctít dětské oběti války. Dvacet let ale hledala inspiraci.
Mezitím v Praze vystudovala sochařství, vyučovala na výtvarné škole, úspěšně tvořila busty, medaile. Po celou dobu ale studovala děti - jejich pohyby, postavy, duši. Vedle výtvarné školy byla školka, kde si prohlížela menší děti.
Zkoušela tvořit studie, sousošíčka, stále to ale nebylo ono.
"Budilo to soucit. Ona ale chtěla, aby ten, kdo její dílo uvidí, už na něj nikdy nezapomněl," vypráví Klánová.
Pro nápad na sochu pěšky do Lidic
Nápad na sousoší dětí z Lidic přišel v roce 1969. Ještě ten večer se pěšky z Prahy vydala přímo na pietní místo, kde přes noc vymyslela celou koncepci pomníku. A pak začala usilovná dřina, nijak nehonorovaná, vedená pouze neuvěřitelným vnitřním pnutím umělkyně.
Lidické ženy jí daly k dispozici všechny informace nebo fotografie svých dětí. Přesto podoby nejsou přesné - bylo by to pro pozůstalé příliš trýznivé.
Všechny sochy v sádře měla hotové v březnu roku 1989. O půl roku později ale zemřela na infarkt.
