Jak to máte s módou? Chodíte třeba do sekáčů? Ptám se proto, že v rámci Metropolitního léta hereckých osobností chystáte v červenci na Letní scéně Vyšehrad premiéru představení 4 sestry. Je to komedie nejen o dietě, touze po lásce, ale také o módě.
Já moc po sekáčích nechodím. Nebaví mě. Nedávno jsem byla v Londýně, kde jsou charity shopy. A ty mi přijdou skvělý! Tam člověk opravdu najde superkousky! Navíc je to dobrý systém – lidi tam dávají věci, které nenosí, a ty peníze, co se vydělají, jdou na charitu. Zajímavé je, že tyhle obchody jsou odlišné v jednotlivých londýnských čtvrtích. Třeba v těch bohatších najdete i o něco dražší věci... ale pořád strašně laciné. Zábava je už jenom tyto obchody procházet.
Berenika Kohoutová
|
A ta zmíněná dieta? Jak se udržujete v kondici?
Dost dbám na zdravý životní styl. Hodně se zamýšlím nad tím, co jím. Jasně, různými 10 dietami jsem si už prošla. Teď si dávám pozor, aby jídla měla správné výživové hodnoty. Ale tím neříkám, že si občas nedám smažák s hranolkama a pak zmrzlinu. A taky běhám a cvičím jógu.
Jaký druh jógy? Co dynamickou bikram?
Bikram i hot, ale spíš klasickou. Různé styly, ale spíš klasičtější... Ale když už jsme u toho jídla, snažím se nejíst maso. Dám si ho tak jednou za týden. Úplně jsem vyřadila uzeniny. Ale jím ryby.
Samostatnou kapitolou představení 4 sestry je touha po lásce a milostných dobrodružstvích... Jak se láska a dobrodružství odráží v hrdince, kterou ve hře hrajete? A jak je to ve skutečnosti?
Jsme dvě různé postavy a to úplně odlišné. Holka, kterou hraji, má velmi nestabilní partnerský život a je vlastně sama... na všechno. Všechno si zařizuje sama a po stálém chlapovi netouží... Ale já to mám úplně jinak, já jsem, řekla bych, rodinný typ. Mám svého úžasného muže a nehodlám zvládat nic sama.
V květnu jste se vdala. Vaším mužem je filmový producent Pavel Čechák, který je starší než vy a do vztahu přinesl svoje děti z předchozího manželství s Táňou Vilhelmovou. Jak si jeho děti užíváte?
Užívám. Mě to strašně baví! Ale jasně, nemáme kluky furt. Takže si užijeme večírky. Nic mi to nenarušuje, všechno strašně dobře funguje... Kluci mi dali strašně moc. Děti jsou neuvěřitelné zrcadlo, které vám každý den nastavují, každou minutu. To se pak zamýšlíte nad věcmi, jestli je děláte správně. Je to taková sebereflexe.
Váš muž je dvojčetem Petra, ten je zase partnerem vaší nejlepší kamarádky Mariky Šoposké. Jsou stejní?
To je těžké. Ve všem strašně šikovní, dost chytří a takoví... prostě dokonalí. Těžko najít, v čem se jim nevede. Mají úžasný vztah k dětem, obecně k rodině, jsou velmi slušní chlapi, nenechají vás ve štychu, nejsou sprostí. Prostě gentlemani.
To je ale chvály! Muži snů! Ale práskněte na ně aspoň něco vtipného.
Tak jasně, mají svoje věci, které jsou srandovní. Oba hrozně dlouho nakupují, neumí se rozhodnout, jdou pro pět věcí a stráví v obchodě dvě hodiny. To se s Marikou vždycky smějeme.
Kromě hraní taky zpíváte a píšete blog Sedmilhářky. Ten tvoříte právě s Marikou. Co je jeho hlavním tématem?
My jsme s Marikou často spolu, hodně věcí si říkáme. Jsme velké kamarádky. Chtěly jsme dělat něco společného, ale aby to nebylo časově náročné, protože toho máme hodně. Napadlo nás, že by mohl být zajímavý blog. Vůbec jsme ale nevěděly, jak to bude koncipovaný – tak ať si tam každá píše, co chce a jak často chce. Postupně se to ustálilo. Vznikla z toho vlastně taková on-line korespondence, kterou si můžou čtenáři přečíst. Řešíme tam spoustu věcí.
Stačí jen nadpisy vašich nejčtenějších příspěvků – Pinďouři v sauně, Moje díra mezi nohama, Sex. Koks. Sex. Krteček. Čtenáře na blogu vyzýváte, aby někdy po sedmilhářsku zazlobili.
Jasně, ale zase jste nejmenoval nadpisy jako Zase jsem se zabouchla, Strašně vánoční a dojemný počteníčko, O čem píšu, když nepíšu o Dítěti... Takže jsme i romantičky! Ale zlobíme rády, to je bez debat. Vymyslely jsme výzvu, aby lidi poslali příspěvek, co kdy v životě udělali sedmilhářského. Nejlepší příspěvek dáme v červnu na náš blog. Autor příspěvku od nás dostane podepsanou knížku.
Jak se sedmilhářsky zlobí?
Sedmilhářsky zlobit, to znamená cokoli, co je naprosto ztřeštěné. Třeba píšeme o tom, že budeme chodit v létě v zimním oblečení a dělat si táboráky v dodávkách, budeme zvonit na cizí zvonky a pak utečeme, budeme jíst kuře a k tomu jako přílohu těstoviny carbonara... Ale sedmilhářské gró je dělat dobro. Říkáme, ať se lidi k sobě chovají slušně a tak. Sedmilhářství není jenom o zlobení a rebelii. Ale i o tom, že to lidi myslí hezky a chtějí mít hezký svět. Říkáme na blogu lidem: Pojďte se spolu kamarádit, když už bydlíte v jednom baráku. Pojďte si třeba udělat ze střechy společnou zahradu. Takhle zlobit se prostě musí!
A v čem se od blogu liší vaše kniha?
Vzaly jsme si k sobě ještě jednu sedmilhářku – Týnu Nezbedu, která nám dělá ilustrace a je strašně šikovná. Dodala tomu další rozměr. Díky ní budeme vydávat knihu, a to 23. května. Je krásná, plná našich textů a krásných ilustrací.
Vaší maminkou je spisovatelka Irena Obermannová, máte spisovatelské sklony po ní?
Kdykoli se jí zeptám na blog, tak mi do něj ráda brebentí. Když chci, tak mi pomáhá, ale do knihy ji nezatahuji, protože by to stejně nestíhala. Jen když se na něčem zaseknu, tak mi poradí. A vždycky dobře.
Kromě psaní vás baví taky zpěv. Milujete jazz, zpívala jste ve ska kapele DiscoBalls, s Emilem Viklickým jste natočila jazzovou desku. Kde zpíváte?
My s Emilem hrajeme, občas... Mám toho strašně moc. Divadlo, točím... Do toho Sedmilhářky. Neměla jsem teď čas dělat hudbu, ale scházím se s dvěma kamarády. Vymýšlíme něco, ale to není na pořadu dne.
Vůbec máte zajímavou rodinu – váš tatínek Dan Kohout je bigbíťák, píše taky vaše babička a sestra je režisérka...
Já jsem umělecké sklony dostala už do vínku. Asi mi je rodiče předali prostě geneticky. Už odmalička bylo jasné, jakou cestou půjdu. A máma mi tu cestu dost organizovala podle toho, co vypozorovala. Kdyby viděla, že mi jde matika nebo šachy, což šlo třeba ségře, tak by to dopadlo jinak.
Sestra byla šachistka?
Jo, když byla malá. Vyhrála dokonce český turnaj. Ségra má logické myšlení, i když dělá do umění.
Právě jste dotočila seriál Trapné padesátky. O čem je?
Je to seriál pro Českou televizi. Je o padesátnicích, které se vyrovnávají s tím, že si o nich okolí i ony samy myslí, že už by měly umřít. V dnešní době je to jinak. Kdysi byly padesátnice babičkami, dnes jsou to naprosté kočky a to je prostě správné. Ženské v tomhle věku si mohou dovolit různé věci. Padesátnice chtějí žít a dělat věci jako dřív a být trapné. Být trapný je přece super! Je to skvělý námět.
A muzikál? To máte další nápor. Pro divadlo Studio DVA budete zkoušet muzikál Šíleně smutná princezna. Jste princeznou?
Jsem. Asi v tom, že jsem za každých okolností nad věcí. Myslím, že aristokrati mají v popisu práce, že musí být vždy distingovaní. A tak to trošku mám i já. Nechci moc přiznávat slabost ani před lidmi, které znám a kteří jsou mi blízcí. A možná jsem taková nedotknutelná. Možná v tom je nějaké to princeznovství. Takže v tomhle ohledu asi jsem.
Budete šíleně smutnou princeznou, ale vzhledem k tomu, že prožíváte velmi šťastné období, šlo by říci, že jste šíleně veselá princezna?
No, jasně! Mám se úžasně. Taková teď jsem!
