Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ruce v lehkém předpažení, tak nejlépe „zdoláte“ Neviditelnou výstavu

  6:54aktualizováno  6:54
Jít na Neviditelnou výstavu zní na první poslech jako nesmysl. Ve skutečnosti vás čeká neuvěřitelný zážitek. Ve druhém patře Novoměstské radnice na pražském Karlově náměstí vás přivítají prostory, ve kterých vládne naprostá tma. Přesto si je užijete na sto procent.

Neviditelnou výstavu v Novoměstské radnici navštěvuje spousta škol. - Neviditelná výstava v Novoměstské radnici v Praze | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Když mi vedoucí výstavy Tünde Špačková-Pinkasová řekla, že si mám na návštěvu Neviditelné výstavy vyhradit zhruba hodinu času, pomyslela jsem si, co budu v těch několika místnostech, kterými jsem se chystala projít, celou tu dobu dělat.

Jenomže ve chvíli, kdy mě coby vidoucí zavřeli do zcela tmavého prostoru a řekli, abych popošla pár kroků, sunula jsem se jako šnek.

Přestože jsem věděla do čeho jdu a měla jsem informace o tom, co mě čeká, zachvátila mě v první moment téměř ochromující panika.

Čím se mám řídit? Podle čeho se mám v té naprosté tmě orientovat? Chvíli jsem přemýšlela o tom, že se radši vrátím.

Pomocnou ruku nabízí nevidomá průvodkyně Petra

Naštěstí je tu ale pro všechny návštěvníky připravená pomoc. S každou skupinkou, která čítá maximálně osm lidí, jde nevidomý průvodce, který dává pokyny a užitečné rady. V mém případě s námi jde průvodkyně Petra.

Otevírací doba

Po – Pá
12 až 20 hodin

So – Ne
10 až 20 hodin

Svátek
10 až 20 hodin

Termín návštěvy je nutné si předem zarezervovat. Více informací na www.neviditelna.cz

Říká nám, abychom se přidržovali stěny a podél ní postupovali, dokud nenarazíme rukama na dveře. Ruce v lehkém předpažení jsou po celou dobu "prohlídky" naprosto nezbytné.

Nejprve vcházíme do improvizovaného bytu. Hmatem zjišťuji, jak je vybavený, a mám pokaždé velikou radost, když se mi podaří bez použití zraku identifikovat nějaký kousek nábytku či nádobí.

V další místnosti se ocitáme "na ulici". Tady mě zneklidňuje změť zvuků a hlavně velký hluk, který mi značně komplikuje orientaci. Když vedle mě znenadání zatroubí auto, doslova nadskočím. Nejhorší ale je, když mi naše průvodkyně řekne, abych přešla přes silnici po přechodu pro chodce.

Najednou se totiž nemám čeho přidržovat a navíc nejsem schopná rozeznat, odkud přichází zvukové klapání semaforu oznamující, že právě svítí zelená. Nakonec jsem ale na protější straně a spásně se chytám zábradlí.

Kávu jsem raději odmítla, v kavárně se ale sedělo příjemně

Pak mě ještě čeká procházka lesem, návštěva lovecké chatky a sochařský ateliér. Tady se doslova vyžívám v ohmatávání jednotlivých uměleckých děl a zkouším sama sebe z dějin umění.

Viditelná výstava

Neviditelný výstava má i svoji viditelnou část.

Na té představuje nejrůznější pomůcky pro nevidomé: na praní ponožek, aby byly vždy dvě stejné v páru, na vaření mléka, aby nevidomý věděl, kdy začne utíkat z hrnce, či měřidlo na bankovky, aby slepec poznal, jakou hodnotu má zrovna v ruce.

Návštěvníci se tu také dozvědí, jak funguje psací stroj, zvětšovací přístroj nebo počítač pro nevidomé. Mohou si vyzkoušet ale i speciálně upravené společenské hry a také se seznámit s osudy slavných lidí, kteří byli postiženi slepotou.

Putování neviditelnými místnostmi končí v kavárně. Najít barovou židli a potmě se na ni vyšvihnout ještě docela šlo, ale nabízenou kávu jsem raději odmítla. Přece jen bych se zpátky do redakce dostala ráda suchá.

V kavárně si povídáme s naší průvodkyní. Dozvídáme se, že nevidí už od narození a že ze všeho nejhorší je pro nevidomého ocitnout se v cizím městě, které nezná.

"Když se někoho zeptám na cestu, má problém mi ji popsat. Často chce totiž použít nějaký záchytný bod, například kostel nebo obchodní dům. Ty já ale neuvidím," říká Petra.

Proto je prý podle ní lepší, když jí dotyčný například řekne počet ulic, které bude muset přejít, než bude třeba zahnout doprava nebo ji třeba zkusit upozornit na nějaké zvuky, třeba na zurčící fontánu.

Když je pak naše exkurze tmavými místnostmi u konce a Petra nám radí, abychom si při přechodu do světlé chodby raději přikryli oči než si zase zvyknou na světlo, vnímám velký pocit úlevy.

A taky vděku - za to, že vidím! A právě o tohle na Neviditelné výstavě jde. Aby člověk pochopil, jaké má štěstí, že mu jeden z nejdůležitějších smyslů funguje tak, jak má. A jak složité to naopak mají v běžném životě ti, kteří tohle štěstí nemají.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vizualizace projektu oživující prostor pod Negrelliho viaduktem.
Po opravách Negrelliho viaduktu začne jeho proměna na kulturní centrum

Vedení městské části Praha 8 schválilo koncepční studii Negrelliho viaduktu, která pod většinou oblouků počítá s umístěním kaváren i obchodů. S rekonstrukcí se...  celý článek

Programovací jazyk Scratch umožňuje dětem vytvářet vlastní animace nebo...
Školy informatiku neřeší, říkají zakladatelky kurzů programování pro děti

Ačkoliv má téměř každé dnešní dítě chytrý telefon nebo tablet, neznamená to ještě, že dokáže s technologiemi pracovat. Silvie Zeman a Klára Štouračová se proto...  celý článek

Řidiči si zkracují cestu na letiště. Sloupky na Aviatické někdo prorazil.
VIDEO: Sloupky protáhly cestu k letišti o sedm kilometrů. Řidiči je ignorují

Letiště Praha před rokem kvůli bezpečnosti přehradilo nejkratší cestu od benzinky k terminálům pro cestující. Zelené sloupky oddělily v Aviatické ulici levý...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.