Estonská ambasáda má dům s liškou, domovní symbol je opředen pověstmi

V bývalém bydlišti Jiřího Voskovce na Kampě nyní sídlí ambasáda Estonska. Podle velvyslance Stena Schweda jsou Češi a Estonci v některých věcech podobní. Oba národy mají v oblibě bramborový salát a knihu Osudy dobrého vojáka Švejka.

Přestože má jen dvě patra, je na Kampě nepřehlédnutelnou stavbou. A to nejenom proto, že v domě U Modré lišky sídlí estonská ambasáda. Pozornost přitahuje právě modré zvíře v domovním znamení.

Což potvrdil i estonský velvyslanec v Praze Sten Schwede.

„Dům je velkým lákadlem. Chodí tu kolem nás hordy turistů a fotí si naši fasádu s modrou liškou,“ popsal Schwede. Proč má dům ve znaku modrou lišku, není dodnes jasné. Panuje kolem toho několik pověstí a povídaček. Objevují se teorie, že zvíře má připomínat hájovnu, jež na místě měla dříve stát.

Narazit lze i na informaci, že na místě dnešního rohového domu stál posvátný háj, v němž si krátila chvíle bájná kněžna Libuše. Pak existuje ještě jedna legenda, která souvisí se zmíněnou hájovnou. Hajný měl být nemanželským synem jakéhosi hodnostáře, a že byl nepřiznaný, dal si alespoň urozenou šelmu do znaku domu. Nad liškou je ještě možné spatřit vyobrazené Pražské Jezulátko. Kde se na fasádě vzalo, je ještě větší záhadou.

Příbytek Voskovce

Domovní znak však není jedinou zajímavostí, kterou dům U Modré lišky skrývá. Údajně v tomto domě bydlel několik let herec Jiří Voskovec. Jeho divadelní partner Jan Werich žil v nedaleké vile, která dnes po něm nese jméno a kde je stálá expozice věnovaná oběma představitelům Osvobozeného divadla. 

Památkově chráněný dům byl postaven na začátku 16. století, o století později byl přestavěn a na fasádě se objevila modrá liška, která mohla být na domě i dříve, což ale není jisté. Vzhled domu se pak měnil na výsledný klasicistní.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. 

Dosud vyšlo: 

Lobkovický palác skrývá tisíce německých vzpomínek

Úprav se stavba dočkala i v 21. století kvůli povodním z let 2002 a 2013. Dům se musel zevnitř opravovat a dostal moderní podobu. I pět let po povodních však voda domu škodí. V zimě kvůli ní ve zdech praská omítka, tudíž se interiéry pravidelně malují.

S každým dalším diplomatem se ambasáda plní bytovými doplňky. Při opouštění Prahy totiž nechávají velvyslanci na ambasádě obrazy či nábytek, který si na další štaci nechtějí brát. Proto lze na velvyslanectví kupříkladu narazit i na sbírku CD s estonskou jazzovou hudbou.V přízemí je výstavní prostor, kde ambasáda koná kulturní akce. V jednom patře jsou kanceláře, v druhém místnost s krbem, kde se konají různé večírky. I pro estonskou komunitu v Praze. 

„Nežije tu mnoho Estonců, ale přeci jen tu někteří jsou. Měli jsme proto společný vánoční večírek a společně jsme oslavili výročí naší země,“ uvedl Schwede.

Rozhovor s velvyslancem Stenem Schwedem

Osudy dobrého vojáka Švejka přečetl Sten Schwede poprvé asi v 11 letech a od té doby se k nim několikrát vrátil. V jeho rodné zemi je česká literární klasika oblíbenou knihou, kterou si lidé nechávají na nočním stolku. 

Rozhovor se Schwedem coby velvyslancem Estonska v Praze vznikl v červenci, krátce předtím, než byl na ambasádě vystřídán, protože mu skončilo funkční období.

Estonský velvyslanec Sten Schwede. (17.8.2018)

Češi o sobě občas říkají, že jsou národem švejků. Vidíte v něčem podobnost zdejších obyvatel s touto postavou?
Od doby Švejka se toho hodně změnilo, přece jenom se toho hodně změnilo od Rakouska-Uherska. Ale občas mi některé situace připadají jako z knížky. Dám vám příklad. Švejk obchodoval se psy. Já mám rád psy, takže při příjezdu do Čech jsme si zašli do trojského útulku. Tehdy jsem cítil, že tento byznys v téhle zemi stále kvete.

Věděl jste něco o Česku a Praze, když jste do ní přijel jako velvyslanec?
Než jsem před čtyřmi lety přijel z New Yorku, nikdy jsem zde nebyl. Moc jsem vaší zemi neznal. Věděl jsem, že máte dobré sportovce, že pijete pivo, a četl jsem Švejka. Přijel jsem bez jakýchkoli stereotypů a zjistil jsem, že Česko je velmi krásná země s přátelskými lidmi. Praha je jedním z nejkrásnějších měst na světě. Někteří za skvělé město považují New York, ale já řadím výš Prahu. Už jen proto, že mám tři děti a Manhattan pro ně není vhodné místo.

Jaké je vaše oblíbené místo v Praze?
Asi velký park Stromovka. V Estonsku máme mnoho lesů, jsme lesnatá země. Když jako Estonec najdete les nebo park s velkými stromy, hned tam vyrazíte. S dětmi taky chodíme na dětská hřiště, kterých je v Praze mnoho a jsou nová, jako třeba to na Dětském ostrově. A taky mám rád muzea. Máte jich tu mnoho dobrých, a to i pro velké kluky, jako jsem já. Mám rád například Národní technické muzeum. Je to ráj, kde hravě strávím čtyři i pět hodin.

Sice tu žijete s rodinou, ale je přece jenom nějaké místo, kam jdete, když vám schází domov?
Jdeme do restaurace, kde servírují jídlo připomínající Estonsko. Takže mořské plody, ryby. A také máme rádi řízky – kuřecí řízek (řekne česky, dál pokračuje anglicky). Máme jedno oblíbené místo, kde dávají k řízkům bramborový salát. To je velmi typické estonské jídlo.

Řízek s bramborovým salátem?
Ano. Bylo překvapení tu na něj narazit.

On se tu jí celkem běžně. Ale hlavně je to tradiční vánoční pokrm. V Estonsku ho jíte také na Vánoce, nebo po celý rok?
Bramborový salát je u nás podáván na každém večírku. Narozeninová oslava, vánoční, vždycky ho tam najdete. Myslím, že my do estonského salátu dáváme více ingrediencí, ale chuť je celkem stejná. Všechny děti vyrůstající v Estonsku jedí bramborový salát. Když nejíte bramborový sálat, hladovíte. Když jsme s rodinou dorazili do Prahy, tak jsem děti naučil objednat si „kuřecí řízek“. (znovu česky, dále pak anglicky) Řekl jsem jim: „Když víte, jak to říct, nebudete nikdy hladové.“ V menších městech a vesnicích vám totiž nemusí angličtina stačit.

Učíte se tedy česky, když jste naučil děti objednat si řízek?
Učil jsem se. Věc se má tak, že červenec je můj poslední měsíc v Česku. Poté budu vystřídán. Ale když jsem přijel, bral jsem intenzivní lekce českého jazyka. Umím číst česky velmi dobře, ale zase moc nemluvím. Když jsem si připravoval proslovy, tak mi to trvalo i týden, než jsem se naučil všechna slova správně vyslovovat.

Když tedy odjíždíte, odvezete si něco z Česka?
Určitě si vezmu bednu bílého vína z jižní Moravy. Pivo si neberu, máme dost českých piv v estonských obchodech. To je všechno z předmětů. Pak si samozřejmě vezmu dobré vzpomínky.