Anna Coufalová uspěla začátkem dubna třetím místem na mistrovství světa v šermu...

Anna Coufalová uspěla začátkem dubna třetím místem na mistrovství světa v šermu kordem kadetů a juniorů v bulharském Plovdivu. Její disciplína je netradiční, zato férová, říká Anna. | foto: Augusto Bizzi

Kluci se bojí, abych je nezmlátila, říká šermířka

  • 1
Sedmnáctiletá Anna Coufalová, několikanásobná mistryně republiky v šermu kordem od kategorie mladších žaček až po juniorky, vybojovala letos na mistrovství světa v bulharském Plovdivu bronz. „Hodně jsem tomu obětovala. A pak se to povedlo,“ popisuje svůj zatím největší sportovní úspěch.

Šermoval už její pradědeček a dědeček. Šermují i její rodiče a strýc. Trenér a otec v jedné osobě, bývalý mistr republiky v šermu kordem juniorů Martin Coufal (MC), věří, že jeho dcera Anna (AC) má předpoklady dojít ještě dál.

Co všechno úspěchu v šermu obětujete?
Hodně. Stojí to spoustu času. Když mám druhý den zápas, nechodím nikam s kamarádkami. Kvůli častému tréninku se vidím málo také s rodinou, a tak když se objeví volný víkend, snažím se ho věnovat právě rodině.

Odmlouváte někdy tátovi, trenérovi třeba jako některé tenistky? Pomáhá, když na vás v tu chvíli mluví někdo jiný?
AC: Ano, když mi to řekne někdo jiný, beru to jinak. Taťku beru jako tátu i jako trenéra. A když pak něco řeknu, zamrzí to, ale v tu chvíli emoce moc nejde ovlivnit.
MC: Tohle je obtížné pro nás oba. Je dobře, že na světových pohárech a mistrovstvích světa a Evropy je trenérů víc. Celkem běžné je, že když závodník trenéra „pošle pryč“, přijde kolega a pokusí se se závodníkem najít společnou řeč, jak pokračovat dál. A pak se třeba zase původní trenér vrátí.

Anna Coufalová

Je jí 17 let, studuje na Gymnáziu Dr. J. Pekaře v Mladé Boleslavi, je členkou klubu 1. FC Bělá pod Bezdězem, který založil její otec a trenér Martin Coufal. Na začátku dubna vybojovala bronz na mistrovství světa kadetů a juniorů, letos získala i třetí místo na Světovém poháru juniorů do 20 let, loni byla třetí na Evropském kadetském okruhu. Je několikanásobnou mistryní republiky v šermu kordem.

Trénujete spolu denně už několik let, vidíte se doma. Jak to zvládáte?
MC: Ponorka přijde, ale od této sezony se nám, tedy spíš mně, odlehčilo, protože Anička spadá do české reprezentace juniorek a kadetek, kterou má na starosti můj kolega Martin Rubeš. Na vrcholných soutěžích jsem její osobní trenér, ale když „jde do tuhého“, nastoupí on a koučuje ji z pozice reprezentačního trenéra. Takže se nervuju kousek opodál.

Vidíte v šermu svoji budoucnost?
AC: Určitě bych se tomu do budoucnosti chtěla věnovat, ale nevím, jak se to všechno skloubí dohromady. Ale vidím reálně, že když bych chtěla a budu mít podporu, jako že teď ji mám, tak bych se tím chtěla živit.
MC: Kdyby byla hodně dobrá, na dobu studií je to dobrý přivýdělek, a poté záleží na situaci. Bavíme se o horizontu deseti let s tím, že víc vidím budoucnost v tom, a to by byl takový můj sen, mít sportovní klub na profesionální úrovni. Pak jako trenérka by se možná uživila.

Šermem se uživit nedá?
AC: Je něco jiného živit se hokejem nebo šermem. Kdybych byla na hodně vysoké úrovni, uživit se dá, kdybych si k tomu ještě přibrala nějakou menší práci. A že bych trénovala, to si umím představit.

Nejsou sponzoři?
MC: Nějací jsou, ale ne až v takové míře, aby zabezpečili peníze pro kompletní špičku českého šermu. Zdroje se skládají z různých částí. Existuje vysokoškolské sportovní centrum pod ministerstvem školství, jsou dotace a skládáním různých zdrojů se získají prostředky, které se dají použít, aby se česká špička mohla v uvozovkách uživit.

Trenér a otec v jedné osobě, bývalý mistr republiky v šermu kordem juniorů Martin Coufal, věří, že jeho dcera Anna má předpoklady dojít ještě dál.

Takže i teď všechno financuje rodina?
MC: Do loňského roku to tak bylo stoprocentně, od září 2016 je Anička členkou vysokoškolského sportovního týmu a ze strany ministerstva školství pro ni plyne nějaká podpora, která jí umožní účast na vrcholných sportovních událostech, tedy Světovém poháru a mistrovství Evropy a světa.

A kolik stojí účast na mistrovství?
MC: Hrubým odhadem účast jednoho závodníka na mistrovství světa, a záleží na kolika soutěžích tam startuje a jak dlouho tam pobývá, je to 25 až 30 tisíc korun za jeden turnaj, jedná se tak o týden.

Šermuje se i v moderním pětiboji, je olympijský vítěz David Svoboda dobrý šermíř?
AC: Ještě jsme spolu nešermovali a určitě bych si to chtěla vyzkoušet. Je to levák a šermuje dobře.
MC: Je to vynikající šermíř. Minulý víkend byl turnaj českého poháru, kde startovala česká špička v šermu. David se mezi seniory umístil na třetím místě, což je pro pětibojaře, a doufám, že se neurazí, skvělé. Mezi pětibojaři je řada výborných šermířů, kteří kdyby se nevěnovali pětiboji, měli by na to, být v reprezentaci v šermu.

Říkáte, že zejména v základních kolech soutěží býváte nervózní, a občas proto zápas prohrajete. Daří se vám to zlepšit?
AC: Jdu si zaběhat a vyčistím si hlavu, ráda běhám v lesích, sednu si, vnímám, jak proudí vzduch, prohlížím si okolí a běžím dál. Před závodem pak nechci slyšet, jaké zápasy se odehrávají, vezmu si sluchátka a poslouchám svůj seznam skladeb, a tím se nabudím a rozjedu se na té správné vlně.

Jaké zápasy jste prohrála hlavou? ̈
AC: Takových je hodně, ale je to třeba i tím, že se špatně člověk vyspí. Ale pamatuju si na jedny závody v Rakousku, asi půl roku zpátky. Byla jsem v kategorii kadetů a věřila jsem si. I rozcvička byla úplně v pohodě, pak jsme měli s taťkou krátkou školu a pak jsem vstoupila na planš. Všechno bylo v pohodě, nasadila jsem si masku, postavila se do středu a najednou nic. Začaly se mi klepat nohy, byla jsem hrozně pomalá, nešlo to. Snažila jsem se něco změnit, ale nedokázala jsem nic udělat. Pak jsem to i obrečela.

Jak se cítí otec a trenér v tu chvíli?
MC: Bezmocně. Nejprve to zkouším rozebrat po dobrém, když je den blbec, tak jsou všechny rady marné. Pak mi nezbývalo než se dívat, jak se Anička trápí, a pak už jsem šel pryč za jinými svěřenci, kde jsem byl potřebnější. Stane se to. Člověk si nesmí uvědomovat důležitost utkání, prostě musí jít, jako kdyby to byl tréninkový zápas, mít z toho radost a přistupovat k tomu lehce s nadhledem.

Máte nějaké sportovní vzory?
AC: Koukám na Gábinu Koukalovou, protože to je holka a protože se nevzdává. Má to české srdce, bojuje ze všech sil. V šermu je to pak Martin Rubeš mladší, je prvním rokem senior a už má dost dobré výsledky, vyhrál Světový pohár v družstvech. A Jirka Beran, ten byl na olympiádě, to je sen, tam se jen tak někdo nedostane.

Kam byste to v šermu chtěla dotáhnout?
AC: Teď postupuju do kategorie juniorek, tak chci dobré umístění ve Světovém poháru a určitě se nominovat na mistrovství Evropy a světa. A předvést to nejlepší.
MC: Úspěch, který se teď podařil, je zavazující, je obtížné to zopakovat třeba hned v příští sezoně. Může se stát, že to hned nevyjde, ale budeme se snažit, aby Annina kariéra pokračovala plynule.

A co období po sportu?
AC: Chci udělat maturitu a vysokou. Bavilo by mě pracovat jako psycholog. Vím, jak se soutěžící cítí, mohla bych jim pomáhat. Vnímám, že bude vzdělání potřeba, že bude i život potom.
MC: Šerm je krásný koníček, a i když se podmínky stále zlepšují, obávám se, že na to, aby se tím živila, to u nás zatím nastavené není. Nemyslím to špatně, ale nezbude jí nic jiného, než se živit nějak jinak. Škola je v prvé řadě, a kdyby to nefungovalo ve škole, šerm by se musel upozadit.

Dají se na šerm balit kluci?
AC: To nevím, my máme na sobě ty věci. Ale určitě je to pro kluky drsné. Většinou se kluci bojí, abych je nezmlátila.