"Až se elektrárna opraví, bude vyrábět víc elektřiny a pokryje spotřebu o téměř tři tisíce středočeských domácností víc," řekl mluvčí ČEZ Alexander Koráb. "Babička", jak se slapské přehradě přezdívá, je třetí největší výrobce elektřiny z vody v republice.
A jak oprava uvnitř slapské přehrady probíhá?
Dělníci se tísní u zábradlí v hale vodní elektrárny. Pozorují, soustředí se a fotí. Fousatý muž v brýlích a montérkách, hlavní inženýr, diriguje jeřáb. Ten přemisťuje turbínu, která i s hřídelí váží okolo 55 tun.
"Je to výjimečný okamžik, turbína vydrží dalších třicet až padesát let," řekl vedoucí provozu vodní elektrárny Slapy František Frölich. Stroj se nejdřív musel rozebrat. "Měnily se části úplně vespod, kam se nedostaneme, takže se celá turbína musela rozmontovat od shora. To trvá asi měsíc a půl," vysvětlil Frölich.
Pak se součástky převezly do továrny, kde se vyráběly nové. Nakonec se musí stroj složit dohromady. "To je mnohem těžší než ho rozebrat, trvá to asi tři měsíce," řekl vedoucí provozu.
Inženýři a dělníci musí být opatrní. Zapuštění mnohatunového kolosu do dna přehrady není sice nebezpečné, ale náročné na přesnost. Mezi součástkou velikosti dodávky a prostorem, kam ji dělníci musí instalovat, jsou milimetry.
O dva roky dříve
Vnitřek přehrady je jako mraveniště. Dělníci nejsou jen nahoře v hale, pobíhají i v nižších patrech, vybíhají po schodech, lezou po žebřících. Kromě turbíny se instaluje i zařízení, které stroje promazává olejem.
"Místo třinácti tun oleje bude třeba pouze jedna tuna, je to nejmodernější stroj. Těším se, až ho spustí," uvedl vedoucí. Opravy na Slapech začaly loni. Přitom byla výměna naplánována až na rok 2012 a 2013. Je to proto, že jedna z lopatek staré turbíny se poškodila, na oceli se objevila prasklina, která ohrožovala provoz celého zařízení.
Slapská přehrada Slapská přehrada. Slapská přehrada byla postavena v letech 1949 až 1955 a je součástí Vltavské kaskády. Má rozlohu 1162,7 ha a hloubku 58 metrů. V ČR je pátou největší přehradou. Hladina je ve výšce 271 metrů nad mořem. |
Kdo se chce na stavbu podívat, musí mít pracovní oděv a helmu. V přehradě je však jedno místo s vyšším stupněm zabezpečení - přivaděč vody k turbíně, tedy ocelová roura o průměru několika metrů. "Tady mi to musíte podepsat, jsou to vodní cesty. Rourou protéká ohromné množství vody, kdyby se to uvolnilo, nikdo nám nepomůže," směje se inženýr. Úzkým otvorem vstupujeme dovnitř, je nutné mít speciální obuv, oblek a hlavně svítilnu.
Celá rekonstrukce by měla skončit v květnu. "Kdo bude mít zájem, může se do ‚nové‘ elektrárny podívat, stejně tak do Štěchovic. Stačí se objednat na stránkách ČEZ," uvedl mluvčí.
Nejhorší chvíle? Povodně v roce 2002
Dnes pracuje v přehradě třináct zaměstnanců. Provoz vodní elektrárny je řízen automatickým systémem. Na ten dohlíží vždycky jeden pracovník. "Systém se sám hlídá, když se něco stane, turbínu vypne. Třeba kdyby se začala přehřívat," uvedl Frölich, který pracuje na Slapech už dvacet let.
Služebně nejstarší je ale jeho zástupce Stanislav Žemlička. "Dělám tu třicet dva let, přede mnou tady pracoval můj otec," řekl Žemlička.
Nejhorší chvíle zažil o povodních v roce 2002. "Střídali jsme se tady po dvanácti hodinách, voda se valila horem přes přehradu, nic takového jsem v životě neviděl. Byla to opravdu síla," řekl.
Vzpomíná také, jak dovnitř tekla voda. "Pomáhali tady lidé z vesnice nebo pracovníci kanceláří, nosili pytle s pískem. Nebezpečné bylo, když voda tekla do rozvodny, kde je napětí pětsetkrát vyšší než v zásuvce," dodal Žemlička.
"Měli jsme strach. Přehrada je konstruovaná tak, aby to vydržela. Velká voda tady byla rok před uvedením do provozu a taky to přežila," uzavřel Žemlička.
