Soud původně zprostil Josefa Běhunčíka, Pavla Filipa a Patrika Šimona obžaloby z pokusu o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Podle Nejvyššího soudu to však byla chyba, zjistila ČTK ze soudní databáze.
Obraz v roce 1992 ukradl zloděj rodině Mlady Filípkové. Běhunčík jej v roce 1996 koupil od starožitníka a o deset let později se dílo rozhodl prodat. Spolu s Filipem a Šimonem proto začali vyjednávat s rodinou původní majitelky, které nabízeli peníze za to, že nechá olejomalbu vymazat z registru kradených děl.
Benešovský okresní soud v roce 2012 muže zprostil obžaloby s vysvětlením, že Běhunčík koupil obraz v dobré víře a nevěděl, že je kradený (více čtěte zde).
Poté jej měl ve vlastnictví tři roky, což je doba nutná pro takzvané vydržení. Žádný trestný čin tak podle benešovského soudu nestal.
Nejvyšší soud ale dospěl k opačnému závěru. Běhunčík prý musel o podezřelém původu vědět, případně měl alespoň pochybnosti. Je prý notoricky známo, že lidé, kteří se pohybují kolem umění, mají velmi dobrý přehled o trhu, výstavách, cenách, ale také o krádežích.
"Jestliže soudy obou stupňů uvádějí, že obhajoba týkající se vydržení nebyla vyvrácena, jde o názor nesprávný. Vlastnické právo nabyté vydržením musí být podle našeho právního řádu bezpečně prokázáno," stojí v rozhodnutí. Benešovský soud případ znovu projedná 25. června.
Běhunčík, Filip a Šimon tvrdili, že chtěli rodině původní majitelky pomoci. Nabízeli jí nejdříve dva miliony a poté 1,8 milionu korun.
V návrhu "morálního vyrovnání" se prý zavázali i k tomu, že Filípkové zaplatí deset procent z případného dalšího prodeje obrazu. Podle obžaloby se tak jen snažili vyřešit jakékoli pochybnosti o původu díla a legálnosti jeho držení.
