Podle ní se zahrada dopustila neoprávněného použití díla a porušila autorská práva. Deyl má dostat 1,5 milionu korun jako odškodné.
Zahrada, která je příspěvkovou organizací hlavního města, uzavřela s Deylem smlouvu v roce 1996. O tři roky později, ještě před dokončením díla, od kontraktu odstoupila. Skleník vyšel na 200 milionů korun, oproti původním odhadům se prodražil téměř desetinásobně.
Podle architekta se to stalo i kvůli změnám, které zahrada v projektu svévolně provedla poté, co s ním ukončila spolupráci. Deyl tvrdil, že provedené změny měl možnost vidět až jako platící návštěvník, přičemž s řadou z nich nesouhlasí.
„Došlo k neoprávněnému použití díla a porušení autorských práv,“ konstatovala podle Hospodářských novin při pátečním vynášení rozsudku soudkyně Alena Červená.
Při stanovení výše odškodnění vyšla z ohodnocení České komory architektů. Částku 1,5 milion korun by podle něj musela zahrada zaplatit za licenci, na základě které by mohla projekt poskytnout třetím osobám a umožnit jim provádět změny díla.
Prodražení výstavby Faty Morgany stálo místo někdejšího šéfa zahrady Jiřího Haagera. Ten v minulosti vypověděl, že Deyl dodal projekt pouze zčásti a pozdě, některé návrhy prý navíc byly absurdní a nepoužitelné.
Současný ředitel Bohumil Černý chce počkat na písemní vyhotovení rozsudku. „Ale je pravděpodobné odvolání,“ řekl novinám.
Výměna samosoudce
Deyl se kvůli projektu skleníku Fata Morgana soudí od roku 2005.
V únoru 2018 rozhodl Vrchní soud v Praze, že zahrada musí architektovi zaplatit 100 tisíc korun jako zadostiučinění za zásah do jeho autorského díla. Zbytek žaloby, ve které se architekt domáhal odškodnění 1,5 milionu za porušení autorských práv, vrátil vrchní soud kvůli vyjasnění právní povahy nároku městskému soudu. Zároveň nařídil změnu samosoudce. Původní soudkyně prý nerespektovala názor nadřízeného soudu.
Skleník Fata Morgana byl v minulosti předmětem i dalších soudních sporů mezi Deylem a botanickou zahradou. Ta po architektovi požadovala vrátit 2,5 milionu korun, kterou mu vyplatila jako zálohu na projektovou dokumentaci skleníku. Justice nakonec v letitém sporu dospěla k závěru, že suma Deylovi náleží za práci vykonanou před ukončením smlouvy a jako náhrada vynaložených nákladů.
V jiném sporu se Deyl domáhal zaplacení víceprací. Pře skončila počátkem roku 2015 smírem, podle nějž měl architekt dostat přes 1,1 milionu korun.
