Muži nejdříve hrozilo až osmnáctileté vězení. Hájil se však tím, že policisty považoval za lupiče.
Vše se odehrálo, když Útvar rychlého nasazení zasahoval společně s protikorupční policií v Bojkově domě. Brzy ráno se tehdy jednotka snažila vyrazit dveře beranidlem. Policisté totiž měli informaci, že má u sebe Bojku legálně drženou zbraň.
Cizince tenkrát rány probudily, a ze vstupní haly domu vystřelil přes vstupní dveře. Střela, která prolétla rámem, venku zasáhla jednoho ze členů zásahové jednotky do opasku a ochranné vesty v oblasti podbřišku.
Štěstí v neštěstí
Policista měl tenkrát podle odborníků štěstí: byl mimo ohrožení života, ale kdyby střelu nic nebrzdilo, mohla zasáhnout orgány a cévy a způsobit mu tak masivní krvácení. Cizinec poté policii uposlechl, nechal se spoutat a zbraň zůstala ležet vevnitř na schodech. Bojku později projevil nad zraněním policisty lítost.
Podle prvoinstančního soudu mohl mít Bojku strach o svou rodinu a v důsledku toho být silně rozrušen. Navíc jednal v afektu a ve stresu, přičemž nevěděl, že ho prověřuje policie. Zároveň prý ale cizinec nebyl rozrušen natolik, aby to ovlivnilo racionalitu jeho jednání. Nešlo o nutnou obranu a způsob použití zbraně nebyl adekvátní situaci.
Přesto dostal muž trest pod dolní hranicí zákonné sazby.
