Všem obžalovaným hrozilo až osm let odnětí svobody. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud dnes přihlédl k tomu, že se žena k únosu dcery odhodlala, když se ocitla v úzkých.
„Je pravdou, že ten skutek tak jak se stal, nese známky vysoké sofistikovanosti, přípravy, promyšlenosti a díky tomu je vysoce společensky nebezpečný. Na druhou stranu obžalovaná nebyla dosud nikdy soudně trestána. Je třeba přihlédnout k té skutečnosti, jak plyne i ze znaleckých posudků renomovaných psychologů, že tak učinila v okamžiku kdy byla ve značném stresu. Byla, jak se říká lidově zahnána do kouta,“ uvedl v předseda senátu Jaroslav Cihlář.
Podotkl, že okolnosti případu nenasvědčují pro to, že by to byla záležitost tak společensky závažná a společensky škodlivá, že by bylo nutné ukládat trest v horní polovině zákonné trestní sazby.
Únos holčičky se stal 16. dubna 2019 na ulici za bílého dne. Provedli ho ženin dvacetiletý syn z předchozího vztahu a její náhodný známý, kterého poznala přes internet. Syn dívku vytrhl babičce, která s ní šla na autobus.
Oba muži pak s dítětem odběhli k autu, kde na ně čekala matka dívky, a společně odjeli do Brna. Odtamtud žena pokračovala jiným autem až na mezinárodní letiště ve Vídni, kde ji s dcerou zadržela policie.
Dvaačtyřicetiletá žena, která dříve byla učitelkou v mateřské školce, byla od svého zadržení ve vazbě. Přiznala se, že dceru unesla. Popřela ale tvrzení obžaloby, že s dítětem plánovala odletět do Keni.
Uvedla, že dceru sebrala, aby upozornila na svou rodinnou situaci, a že s ní odjela do Brna proto, aby se tam obrátila na ombudsmanku.
Na vídeňské letiště jela podle vlastních slov pouze vyzvednout kamarádku. Měla však s sebou několik zavazadel a také dceřin cestovní pas.
Žena měla s dcerou v době únosu soudně povolený jen asistovaný styk za dohledu sociální pracovnice, a to jednou za 14 dní.
Soudní znalec z oboru psychologie dříve uvedl, že dívka má k matce negativní vztah, který je zřejmě zapříčiněný „nevhodnými výchovnými postupy“.
