Takový humbuk kolem pouťovky, uloupené do Krumlova ve stylu pohádky o mluvící panně... No tak tedy dobrá! V tom případě to dejte na Těšnov, ať to mám blízko!

Ale pane Johne, přece Vám musí být jasné, že vlastizrádci, kteří bohužel jsou ve funkcích v kterých mohou záležitost ovlivňovat - někteří politici, "pražská kavárna", značná část "kulturní fronty", budou dělat a dělají jakékoliv neuvěřitelné, až do ad absurdum vedené čachry, aby v konečné fázi dílo pana Muchy jakkoliv odstranili, třeba i totálně zničili právě proto, ŽE TO JE "SLOVANSKÁ ! EPOPEJ".

Osoba, která se nyní sama nazývá John Mucha, je ve skutečnosti John Omond, nemanželský syn manželky Jiřího Muchy Geraldiny. Čeština má pro ten stav jadrný výraz: PANCHARNT! Jiří Mucha ho nikdy za vlastního nepřijal! Teprve po smrti Jiřího Muchy si Omond přidal ke jménu Mucha - nejdříve se nazýval John Omond Mucha nyní již jen John Mucha.

John Mucha systematicky podvádí veřejnost, když se prohlašuje za vnuka Alfonse Muchy a to dokonce pokrevního i když Jiří Mucha není jeho otcem ani ho nikdy neadoptoval. Důvod je jasný: získat majetkový prospěch z dědictvé a autorských práv. Nyní už uplynula ochranná doba autorských práv po A.Muchovi, zdroj příjmů z nich vyschnul a tak se chce zmocnit Epopeje.

Takže by John Omond nyní přejmenovaný na John Mucha nejdříve dokázat, že je skutečně vnukem Alfonse Muchy a to testem DNA stejně jako to musela u soudu dokázat skutečná vnučka Jarmila Plocková- nemanželská dcera Jiřího Muchy, který jí písemně uznal za svou dceru. Přestože měla tento doklad, tak jí soudy ve sporu s Omondem odpíraly deset let právo na dědictví.

Prostě John Omond má nebetyčnou drzost se kterou se vydává za vnuka Alfonse Muchy a z tohoto titulu se domáhá Epopeje i když je to PODVODNÍK.

Nejhorší je, že mu v tom podvádění masivně pomáhají media v čele s Českou televizí.

Bohužel jednoduché vysvětlení zájmu Johna O.M. o Epopej je mimo schopnosti naší věřejnoprávní televize.

Pokud Epopej skončí v Asii plakat nebudu, viděla jsem ji ještě v M. Krumlově a STRAŠNĚ se mi nelíbila

Co jednou Praha schvátí - nikdy nenavrátí

Hm. Až na to, že tohle dílo svého času schvátil, vy byste možná řekl, že zachránil, Moravský Krumlov...

Pokud budu slovíčkařit, tak A. Mucha souhlasil, že obrazy vytvoří a předá městu (oboje, ne jen předá) s podmínkou vybudování spec. prostor. Prostory vybudovány nebyly, tak A. Mucha neměl tedy nic kreslit a hlavně si za to brát odměnu. Proste Crane chtěl dát Praze taková díla a zaplatil za to Muchovi. Úplně čisté (neříkámže spravedlivé) by bylo, že by obrazy zůstaly Muchovi a on vrátil honorář Craneovi. Jenže jaká částka by se teď vracela? Jen zvýšená o úroky? Nebo nějaká astronomická suma (možná i přesahující tržní cenu díla), aby to Craneovi (dědicům) vyvážilo riziko. A jak by se k tomu stavěl Mucha tehdy, pokud by Crane prohlásil, že Praha podmínku nesplnila, ať si Mucha obrazy nechá a prodá komu chce (v té době by z toho asi nadšený nebyl) a vrátí mu okamžitě veškerý honorář. Prostě se v tom nemá cenu se šťourat. Pokud tam měly být nějaké přesné a závazné podmínky, tak tam mělo také být specifikované, co se stane, pokud je nějaké ze stran poruší. Protože Mucha nic nikomu nedaroval (pracoval na placené zakázce), jeho podmínka byla ne proto, že jinak bude obrazy chtít zpět, ale proto, že by to toho kšeftu jinak asi nešel.

No, i podle článku v dnešních LN http://www.lidovky.cz/slovanskou-epopej-praha-nikdy-nevlastnila-uvedl-muchuv-pribuzny-p97-/zpravy-domov.aspx?c=A170118_101958_ln_domov_ele soudím, že majitelem pláten by měli být potomci Charlese Cranea, který obrazy objednal a zaplatil. Mucha je vytvořil, dostal za ně zaplaceno, ale nevidím důvod, proč by na ně měli mít nárok jeho potomci. Mucha byl autor, nikoliv majitel děl. To je stejné, jako kdyby si na Múllerovu vilu v Praze (zvanou též Loosova) dělali nárok potomci architekta Loose.

Jinak co se týče názorů, že obrazy jsou umělecky mimo - viděla jsem je nedávno, a jistě je to trochu anachronismus, ale jsou to velkolepá díla, skutečně velkolepá. Až na to poslední, to je trošku přitažené za vlasy a i v době svého vzniku bylo vnímáno jako zastaralé, ale ty ostatní mají kouzlo a náboj, opravdu doporučuji je vidět, ovšem nejlépe s komentovanou prohlídkou. Jen tak si to sám projít nemá cenu, chce to výklad, který upozorní na různé zajímavosti.

Paní Helikarova,

správně spoléhate na svůj rozum a ne na to co se nám snaží nakukat prestituti, kteří se ani trošku ověřit snadno dostupná data např smlouvu o dílo, kterou se Mucha zavazuje předat obrazy do vlastnictví Prahy. Praha toto převzetí do vlastnictví potvrzuje Cranoví a ten po potvrzení Prahou Muchovi vyplácí smluvenou odměnu 5000 USD za obraz. Celkem 100 000 dolarů ve smlouvě kterou Mucha podepsal , což by při přepočtu na základě platů kvalifikavaných dělníku v USA na současnou hodnotu by byl plat 15 500 000 USD = 393 milionů korun.

Přímo v té smlouvě, podepsané Muchou a Cranem, je uvedeno, že Praha už převzala do vlastnictví 3 obrazy

Epopej je umělecky a především ideologicky mimo mísu. Především je to velké, obří, a to zájemce láká, aby to viděli. Jen ať to putuje po světě a galerie platí té naší, aby si mohla koupit něco hodnotného.

Ikdyz je to urcite hodnotne umelecke dilo, me to prijde dost nacionalisticky, panslovansky ladene coz urcite ztelesnuje dobu tvorby. Dnes by asi nic takoveho nevzniklo:)

To je ale dost omezený pohled na umění a kulturní památky - dnes by asi nevzniklo lecos, počínaje třeba pyramidami... ;-)

Podle zde zveřejněného textu se jeví, že Mucha je sice autorem Slovanské epopeje, ale šlo o dílo vzniklé na zakázku. Mucha za vytvoření obrazů přijal smluvní odměnu a zavázal se, že po dokončení děl je předá magistrátu hl. m. Prahy.

Mucha ovšem nepředával obrazy jako svůj dar Praze, nýbrž pouze plnil svůj závazek ze smlouvy s objednatelem - tím byl mecenáš Crane.

Otázkou pouze zůstává, zda Crane někdy později obrazy věnoval Praze. Není to zcela jisté. Mucha byl vlastníkem děl pouze do okamžiku, kdy je předal pražskému magistrátu. Magisrát se ovšem nemohl stát vlastníkem děl jenom tím, že je převzal. Magistrát se pouze stal oprávněným držitelem obrazů které v té době vlastnil pan Crane. Jinými slovy - magistrát pouze převzal zhotovená díla do úschovy jako zástupce objednavatele.

Je zcela zřejmé, že Crane měl v úmyslu převést tato díla později na hl. m. Prahu, ale stanovil si k tomu podmínku - že Praha vybuduje pro soubor obrazů důstojnou budovu k tomuto účelu.

Pokud se nenajde darovací smlouva mezi magistrátem a panem Cranem, pak soud by měl věc uzavřít s tím, že díla jsou stále ve vlastnictví dědiců pana Crane.

Myslím, že ani takhle to není:

"2/ Alfons Mucha se zavazuje, že počínaje 1.prosincem 1912 začne bezodkladně pracovat na tomto díle, a sice tak, aby bezodkladně po dokončení předal tři obrazy ročně radě města Praha, JAKOŽTO JEHO MAJETEK."