Letnímu přirozenému kvetení se přizpůsobují i soutěže ve šlechtění. Ta na výstavišti v Lysé nad Labem patří mezi největší a koná se jako součást každoroční akce Květy.
Kdo chce uspět v klání pěstitelů musí pěstovat lilie dostatečně dlouho, aby měly hodně květů.
Jak se zrodila lilie Jizerské tichoTomáš Sehnoutka svou lilii začal pěstovat před osmnácti lety. Zkřížil přitom dvě orientální odrůdy, Royal Splendor a Jarunu. Před dvěma lety ji vystavil v Lysé a hned zvítězil. Lilie měla neobvyklých deset květů. Při té příležitosti získala oficiální jméno, Jizerské ticho. Sehnoutka ji totiž vypěstoval v Jablonci nad Nisou. |
„Letos se vystavuje přibližně tři sta odrůd a všechny pochází od šlechtitelů z Česka,“ říká pořadatelka Pavlína Švecová.
Rozhodují hlavně barvy a tvary, ale porotci oceňují i to, jak dlouho pěstitel svoji odrůdu zdokonaloval. Také díky tomu v Lysé předloni uspěl Tomáš Sehnoutka z Jablonce nad Nisou.
„Byla tam nejkrásnější a nejmohutnější lilie, která zrovna kvetla. Navíc mé orientální odrůdě narostlo deset květů, takže neměla konkurenci. Ale pěstuji i krásnější,“ popisuje neskromně Sehnoutka, čím porotce zaujal.
Pro představu: lilie mívají dva až tři květy zhruba po čtyřech letech pěstování. Předloňský vítěz začal se svojí odrůdou už před osmnácti lety.
Jak se vlastně taková nedostižná květina urodila? Připomíná to genetické inženýrství, k čemuž ostatně nemá její majitel daleko, vystudoval biofyziku.
„Byl jsem na návštěvě u známého, který také křížil orientální odrůdy. Mně se líbily ty, ve kterých byl Royal Splendor. Vzal jsem z něj tedy pyl a poprášil jím všechny lilií, které u mě zrovna kvetly,“ popisuje experiment, který nakonec vyšel lépe, než možná sám čekal.
Ze tří set semen přežije dvacet květin
Vítězná lilie vznikla křížením růžového Splendoru se žlutou odrůdou Jarunou. Ta na jejích listech zanechala jen žlutý pruh uprostřed. Ale tím to teprve začíná.
„Z křížence vzejde dejme tomu tři sta semínek. Z těch po čase vyroste nějakých padesát rostlinek. Nakonec jich však vykvete jen dvacet,“ líčí útrapy pěstitele Sehnoutka. Cibulky odkvetlých lilií pak jejich šlechtitel každoročně přesazuje a při tom musí sledovat, jestli je jeho odrůda zdravá.
Navíc se do skleníku občas dostane škůdce, proto si stranou schovává šupiny cibulek, aby je v případě pohromy mohl namnožit. Teprve když tím vším projde, odhodlá se vyrazit na soutěž, nebo dokonce navrhne pojmenování odrůdy.
Křest jako vyznamenání
Sehnoutkovi se podařilo pro svou lilii získat jméno zároveň s vítězstvím. Kolegové jeho odrůdu pokřtili podle místa, kde vyrostla - Jizerské ticho.
Na letošním ročníku soutěže však podle Švecové k takovému obřadu nedojde. „Nedělá se to každoročně. Musí to být skutečně výjimečná květina,“ dodává. Jak zmínil Sehnoutka, je totiž spíš otázka štěstí, když zrovna ve vhodný okamžik vykvete opravdový unikát.
Šlechtitel z Jablonce se na takové ocenění už pomalu znovu chystá. Ve svém skleníku na zahradě má trojbarevnou lilii. Její správný čas prý přijde za dva roky.
