V nejvýznamnější části historické budovy Národního muzea se 18. května 1891...

V nejvýznamnější části historické budovy Národního muzea se 18. května 1891 odehrála slavnost k otevření budovy. Její půdorys tvoří čtverec o rozměru 400 metrů čtverečních. Snímek je z benefičního koncertu v panteonu v roce 2010. | foto: Michal Sváček, MAFRA

Výstavbu Národního muzea provázely spory o to, kam se svatým Václavem

  • 0
Po pěti letech stavby a dvou milionech zlatých se na horním konci Václavského náměstí vztyčila před 125 lety budova Musea Království českého. Kromě debat, kam muzeum umístit, se vedly spory i o to, kam se sochou národního světce svatého Václava.

Královskému hlavnímu městu Praze se dostalo na jaře 1891 nového symbolu. Po pěti letech stavby a po předcházejících letech diskusí se sbírky Národního muzea, tehdejšího Musea Království českého, stěhovaly do velkolepé novorenesanční budovy.

„Stavba jest již dokonána,“ glosovala nadšeně otevření objektu muzea Národní politika. V panteonu muzea se 18. května odehrálo slavnostní sezení České akademie. Objekt tentýž den byl zpřístupněn i prvním hostům.

„Muzejní novostavbu bylo třeba ještě vybavit mobiliářem a doplnit uměleckou výzdobou. Zejména vybavení sálů vitrínami bylo náročnějším podnikem, než se předpokládalo. Proto se protáhlo až do roku 1901,“ uvádí Luboš Sršeň z Národního muzea.

Historie muzea začínala od nuly. Mohlo se však od počátků pochlubit znamenitými kmotry. Náležel mezi ně hrabě Kašpar Maria Sternberg, aristokrat, který vyměnil slibnou církevní kariéru za vědeckou. Znamenitou pověst získal jako paleontolog. V roce 1818 patřil k zakladatelům Vlasteneckého muzea v Čechách, předka Národního muzea.

Do muzeálního fondu vložil i své sbírky čítající 145 tisíc položek geologických a paleontologických i herbář. Instituce nalezla první útočiště ve Šternberském paláci na Hradčanech.

V křestním listě má muzeum i další monumentální osobnost, otce českého dějezpytu Františka Palackého. Ten v polovině 19. století vypracoval velkorysý projekt. Muzeum se podle něho mělo stát součástí Franciscea, střediska vědy a kultury zaštítěného jménem císaře a krále Františka I.

Nedostatek místa představoval jeden z problémů Vlasteneckého muzea. To se sice z Hradčan přestěhovalo do prostor o něco větších, které poskytl další aristokrat, hrabě Nostic na Starém Městě na Příkopech. Ale ani ty rozsahem nestačily. Muzeum potřebovalo novou budovu. Jednat o ní se začalo i na Zemském sněmu.

Karlovo náměstí bylo malé

„Pánové, na nás jest, abysme nedopouštěli, aby nadále v museu snesené neocenitelné poklady naší vlasti byly způsobem nedůstojným uloženy v budově nebezpečné. Musíme rozptýliti teskné obavy před hrozící zkázou pokladů těchto,“ hřímal z řečniště na jaře 1864 poslanec Schary.

Poslanci pro projekt zvedli ruku. Na tahu se ocitla pražská radnice, jež měla přidělit vhodný pozemek. První návrh zněl na parcelu v severním cípu Karlova náměstí, nedaleko Novoměstské radnice. Parcela však požadavkům novostavby nevyhovovala.

V polovině 70. let 19. století věnovala městská rada velkorysý pozemek o ploše 13 598 m² nad zbořenou Novou koňskou branou na horním konci Václavského náměstí. Konečné podoby nabyl i stavební plán.

Stavba se však stále nerozeběhla. V roce 1883 se o její osud opět bojovalo na Zemském sněmu. „Otázka stavby nového musea nesmí býti posuzována jednostranně toliko se stanoviska finančního. Otázka tato musí býti především posuzována a uvažována se stanoviska kulturního a mravního,“ bouřil mladočeský poslanec, advokát Karel Adámek.

Brožík, Schnirch i Hynais

Zemský sněm poté schválil nejprve částku do 300 tisíc zlatých. Cena se nakonec vyšplhala na přibližně dva miliony zlatých. Ze 27 projektů zvolila odborná komise, v níž seděl i Josef Hlávka, plán Josefa Schulze s hrdým názvem „Pro patria“.

Na umělecké výzdobě se podílela velká jména tvůrců generace Národního divadla, mimo jiné sochař Bohuslav Schnirch či malíři Vojtěch Hynais a Václav Brožík. Na začátku 90. let 19. století se rozřešil i spor Josefa Schulze a Josefa Hlávky o tom, kam umístit sochu národního světce, svatého Václava. Hlávka prosadil své stanovisko postavit ji na horní konec Václavského náměstí, nikoli na rampu muzea.

Historická budova Národního muzea přežila bombardování v roce 1945 i sovětské ostřelování v srpnu 1968. Zásahy po střelách z automatických zbraní hlas lidu v té době nazval „El Grečkovou“ fasádou.

Nyní historická budova muzea prochází rozsáhlou rekonstrukcí, o níž se rozhodlo před deseti lety. Výběrové řízení na zhotovitele rekonstrukce se však protáhlo, takže vítězná firma budovu převzala až loni na jaře.

Hotovo by podle předpokladů mělo být v roce 2018, a to za přibližně půldruhé miliardy korun. Jednou z novinek, které se návštěvníci muzea dočkají, bude zastřešené nádvoří, jež by mělo nabídnout velkorozměrné exponáty.