Pátrání po stopách tajemného místa začalo poté, co ředitel Bobek dal sepsat vzpomínky na pražskou zoo. "V kapitole věnované válečným letům je zmínka, že v zoo byl protiletecký kryt, a to ve skále poblíž lvince," řekl Bobek. Vzpomněl přitom, že starý lvinec ležel v místech dnešní voliéry ibisů.
Bobek četl dál a dozvěděl se, že by se mohlo jednat o starou vinařskou chodbu, která údajně vedla pod vinici sv. Kláry a jako kryt sloužilo jen prvních padesát metrů.
Začalo pátrání. Ředitel zoo oslovil dlouholeté zaměstnance. A ukázalo se, že o tajné chodbě se tradují všelijaké historky. "Chodba není dlouhá, ale je nebezpečná. Je tam buď metan, nebo oxid uhličitý," líčili zaměstnanci.
A další lidé vzpomínali na povídání svých kolegů o tajemné chodbě. Několik z nich se před lety vypravilo chodbu prozkoumat. "Podle vyprávění se pokusili proniknout dál, ale pak se jim začalo dělat špatně – nejspíš kvůli metanu, takže z chodby odešli. Koncem 70. let pak byla zaslepena," popsala vyprávění svých kolegů jedna ze zaměstnankyň zoologické zahrady.
Zvědavý ředitel riskl osobní průzkum
Je chodba skutečně nebezpečná? Tomu chtěl Bobek přijít na kloub. A tak se s kolegou vypravil na průzkum.
"Na zemi se válely rozbité sklenice a kosti drobných zvířat. Zhruba po dvaceti metrech se chodba prudce zúžila, snížila a v zákrutech začala spadat do hloubky. Dál jsem se vydal sám. Mokrá podlaha příšerně klouzala. Po pár metrech jsem začal mít pocit, že se moc zadýchávám, i když rozumově mi bylo jasné, že to je účinek legend, a nikoli metanu," popsal zážitky Bobek.
Na pomoc si přivolal Vladimíra Vojíře, který se zabývá zkoumáním pražského podzemí. A ten teď půjde chodbu detailně zmapovat.
"Štolu zaměříme, zmapujeme a pak chceme zjistit, proč je zavalená kameny. Zda je to zával, nebo je tam někdo naházel. To nevíme, zatím jsme to prohlédli zběžně. Ale víme, že to nebyl kryt, ale vysloveně ražená štola, která sledovala žílu železné rudy," říká Vojíř a dodává, že metan tu není. "Je tam trošku víc kysličníku uhličitého, což se stává ve všech takových klesajících dírách," dodal.
Ředitelství zahrady zvažuje, zda a jak ji zpřístupní veřejnosti. „Přemýšlíme, zda by štola případně nějak nešla rozšířit a expozičně využívat nebo alespoň částečně zpřístupnit. Ale jsme teprve na začátku a bude to také otázka peněz," dodal Bobek.
