Továrnu založil český průmyslník a vynálezce Emil Kolben 9. června 1896 poté, co zakoupil ve Vysočanech prázdný pozemek nedaleko vlakového nádraží. Do roku 1910 bylo vysočanskou továrnou vyrobeno na deset tisíc elektrických strojů a dodáno na sedmdesát kompletních velkých elektráren. | foto: archiv ČVUT, ČTK

Kolbenka slaví 120 let. Někdejší průmyslová chlouba zeje prázdnotou

  • 25
Továrna ČKD ve Vysočanech, které se říká „Kolbenka“, oslavila ve čtvrtek 120 let od svého založení. Jejím zakladatelem byl český průmyslník a vynálezce Emil Kolben. V dobách největšího rozmachu byla továrna světově uznávaným závodem. Nyní jsou haly prázdné, nebo jsou z nich sklady.

Rychlý rozkvět, světový věhlas, poničení bombami za druhé světové války, znárodnění komunistickým režimem i několik požárů. Areál elektrotechnické továrny Kolben a spol., která byla později známá jako Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), toho za dobu své existence zažil hodně. Od založení vysočanského závodu uplynulo sto dvacet let.

Továrnu založil český průmyslník a vynálezce Emil Kolben 9. června 1896 poté, co zakoupil ve Vysočanech prázdný pozemek nedaleko vlakového nádraží. Původní továrnu tvořila v počátcích jen malá dřevěná strojní dílna s pětadvaceti zaměstnanci a jedna administrativní budova. Ty byly umístěny v nejzápadnější části současného areálu ČKD.

Od začátku se v závodě vyráběly hlavně elektromotory různých velikostí, alternátory, dynama a pohony strojních zařízení. Později se přidaly například také turbíny do vodních elektráren a areál se začal rychlým tempem rozrůstat.

Emil Kolben měl totiž asi ty nejlepší předpoklady pro to, aby vybudoval prosperující elektrotechnický podnik na světové úrovni.

Po studiích vycestoval do Evropy a nějaký čas působil ve Spojených státech amerických jako šéfinženýr u společnosti Edison General Electric Company a úzce přitom spolupracoval přímo se slavným vynálezcem Thomasem Alvou Edisonem.

„Zkušenosti získal i jako spolupracovník Nikoly Tesly a dokázal je využít v domácím prostředí,“ doplňuje historička Jiřina Chrastilová.

Díky tomu měl Kolben přehled v nejmodernějších technologiích, které také úspěšně zaváděl do vlastní výroby. Jako první v českých zemích například použil přepravní a montážní jeřáby s elektrickým pohonem. Jeho firma proto rostla doslova s každou zakázkou. A to nejen ekonomicky, ale i svojí rozlohou.

„Umístění továrny bylo vybráno velmi chytře, neboť územní rezerva pro následné rozšiřování směrem k východu byla takřka neomezená,“ uvádí Kateřina Bečková z Muzea hlavního města Prahy.

Emil Kolben

Emil Kolben se narodil v roce 1862 ve Strančicích u Prahy. Jeho rodina byla židovského původu. Vystudoval elektrotechniku a strojnictví na německé vysoké škole technické v Praze a studium dokončil v roce 1887 s vynikajícími výsledky. Díky nim mu bylo nabídnuto stipendium na studijní pobyt v zahraničí. Nejprve se vydal do Evropy a roku 1888 odplul i se svojí ženou Malvínou do USA.

Tam působil jako spolupracovník Nikoly Tesly a Thomase Alvy Edisona. Edison pak Kolbena pro jeho úspěchy dokonce přijel do Vysočan i osobně navštívit. Během druhé světové války byl Emil Kolben kvůli svému židovskému původu zbaven všech funkcí v ČKD a v roce 1943 byl deportován do Terezína, kde zemřel. Při holokaustu zahynulo 26 členů jeho rodiny.

Podnikatelského génia dnes připomíná například pamětní deska ve stanici metra Kolbenova. Další deska se nachází i ve vysočanské radnici.

První desetiletí Kolbenovy továrny tak připomínalo příslovečný americký sen, podle kterého se může každý svou pílí dopracovat k úspěchu. Do roku 1910 vysočanský závod vyrobil deset tisíc elektrických strojů a dodal 70 kompletních zařízení do velkých elektráren. A vzestup podniku nezpomalil ani blížící se mezinárodní konflikt. Bylo jen potřeba trochu pozměnit výrobu.

„V době první světové války, kdy přešla výroba továrny na zbrojní sortiment, došlo k dalšímu nezbytnému rozšíření a v továrně pracovalo dva a půl tisíce dělníků,“ popisuje Bečková.

Po válce se závod dále zvětšoval. Ke „Kolbence“ se připojila libeňská První českomoravská továrna na stroje a vznikl nový subjekt - Českomoravská-Kolben. K další fúzi pak došlo v roce 1927, kdy se připojila ještě Akciová společnost Strojírny, která původně nesla název BreitfeldDaněk. Zrodil se závod se slavnou zkratkou ČKD, tedy Českomoravská-Kolben-Daněk.

Od turbín k tankům

Za hospodářské krize ve třicátých letech se ČKD zaměřila například na výrobu letadel nebo elektrifikaci Slovenska. Rozvoj závodu zastavila až německá okupace v březnu roku 1939. A zakladatele továrny čekal osud přímo tragický.

Kvůli svému židovskému původu se musel Emil Kolben vzdát všech svých funkcí v podniku a veškerý majetek jeho rodiny byl nakonec zkonfiskován.

Továrnu pak využívali Němci pro výrobu válečné techniky. Ze závodu vyjížděly ve velkém například německé stíhače tanků Hetzer. Během jediného roku bylo v pražských Vysočanech sestaveno celkem 1 977 bojových vozidel. To zaregistrovali i Spojenci, kteří v březnu roku 1945 nad „Kolbenku“ vyslali bombardéry B-24, aby německou válečnou výrobu omezili (více najdete zde).

S koncem druhé světové války čekal podnik stejný osud jako většinu průmyslových závodů v republice, tedy jeho znárodnění.

„Do ČKD bylo po znárodnění začleněno množství firem z celé republiky a skupina působila ve více než 40 výrobních oborech,“ říká Lukáš Beran z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT.

ČKD se stala jedním z největších průmyslových závodů komunistického Československa. Přesto, že podnik zaměstnával asi padesát tisíc lidí, komunistické vedení přestalo inovovat a význam závodu nakonec začal upadat. Po roce 1989 byla společnost ČKD Praha neúspěšně privatizována a holding se rozpadl na řadu firem - některé zkrachovaly a další získaly nové majitele. Slávy z přelomu 19. a 20. století už areál nikdy nedosáhl.

Pusté haly a sklady textilu

Historická západní část areálu, jejíž součástí byly nejstarší montážní haly a původní slévárna, se do dneška nedochovala. I dnes je ale patrná například dvojice podélných železobetonových etážových staveb, kolmých na Kolbenovu ulici. Střed areálu v současnosti tvoří především budovy postavené do roku 1953.

I přesto, že je část bývalého areálu ČKD památkově chráněná, bývalé tovární budovy dlouhodobě chátrají a zejí prázdnotou. Některé z více než padesáti budov areálu využívají vietnamští obchodníci jako sklady, jiné se objevují v zatím nerealizovaných developerských projektech. Podle odborníků má přitom „Kolbenka“ značnou historickou hodnotu.

„Jde vlastně o poslední takto rozsáhlý historický průmyslový areál v Praze,“ upozorňuje Beran.

V poslední době ovšem areál ve Vysočanech přitahuje spíše nepříjemnosti. V srpnu loňského roku se například vznítil sklad textilu vietnamských obchodníků. Hasiči tehdy požár krotili dvacet hodin a shořelo při něm zboží v hodnotě 270 milionů korun. Ani ne o půl roku později - v prosinci se situace opakovala. V suterénu jedné z hal opět hořel textil.

Kolbenku zachvátil požár v srpnu 2015:

23. srpna 2015