Martina Přenosilová
Jaký mají podle vás Češi k cizím jazykům?
Myslím, že všeobecně kladný. Na rozdíl od některých jiných národů jsme je vždy považovali za důležité. Ovšem, jak jsme se je učili nebo jak nás je učili jiní, už je jiná záležitost. Stále bohužel převažuje trend, který mě trápí zejména ve školách, že děti biflují slovíčka a nesmyslně těžkou gramatiku a při prvním setkání s jazykem v praxi se nedokážou zeptat ani na cestu.
Vaším cílem je vybudování uceleného bilingvního programu od školky po střední školu. Jak by mohl v praxi takový systém fungovat?
To uvidíme, až od nás odejdou první maturanti. Ale nechci předbíhat, je před námi ještě dlouhá cesta a obrovský kus práce. Momentálně pracujeme na řešení adaptace u dětí, které v nějakém okamžiku do programu naskočí a musí srovnat tempo s ostatními a často i dohnat roky práce svých spolužáků. Bylo by příliš idealistické si myslet, že dítě k nám nastoupí do jesliček a odejde s maturitním vysvědčením a přitom se nezmění potřeby, možnosti i preference rodiny a taktéž schopnosti dítěte.
Jak vypadá u vás ve škole běžný den? Čím se liší od té klasické?
Začala bych především provozními rozdíly. Výuka v naší škole začíná později, první hodina v 8:45, vyučování končí v 15:05 a to již od předškolní třídy Year 1. Zatímco na běžných školách prvňáčci chodí po obědě domů, u nás po hodinové obědové pauze pokračují ve výuce. Systém dvoujazyčného vzdělání se zvládáním britských i českých osnov je náročný. Snažíme se ke každému dítěti přistupovat individuálně na základě jeho osobního maxima.
Nemůže tak náročný režim zkazit dětem dětství?
Že by učení cizích jazyků kazilo dětem dětství je absolutní nesmysl. Například ve školce se děti učí angličtinu tak přirozeně, jak jen to jde. A ano, má to velký smysl. V době, kdy se děti, které jsou teď na základních školách, dostanou na pracovní trh, bude angličtina naprosto samozřejmým pracovním nástrojem všech. To, co se naučí teď, je nebude zatěžovat v dospělosti, kdy se mohou naplno věnovat svým specializacím.
Po roce 90 probíhaly v některých školkách první kroužky cizích jazyků, nejčastěji angličtiny. Byly podle vás efektivní?
Tak, pokud paní učitelka nebyla jednu lekci před dětmi, pak zastávám názor, že lepší něco nežli nic. Někde se začít muselo. A velmi dobře si pamatuji dobu, kdy jsme začínali my a sehnat lektory rodilé mluvčí a navíc pedagogy nebylo téměř možné. V té době na většině škol působili lektoři, kteří byli ve svých zemích prodavači v rychlém občerstvení a protože chtěli cestovat a přitom se nějak živit, učili angličtinu. Na některých školách to tak stále funguje, ale bohudíky na většině jde již opravdu o pedagogy.
Jaký máte názor na jazykové schopnosti našich politiků? A našeho prezidenta?
Jsou to lidé, kteří vyrůstali a do školy chodili v jiné době a pro výkon jejich povolání byly dány jiné vstupní podmínky. Pochybuji, že za pár let bude společensky přípustné a možné, aby lidé reprezentující naši zemi v zahraničí nebyli jazykově dobře vybaveni.
