Unikátní sbírku více než deseti tisíc pohledů, včetně pražských, se podařilo nashromáždit Jaroslavu Matouškovi z Třebíče. „Nejstarší pohledy Prahy, které mám, jsou z let 1909, 1910, 1920, 1929, 1936, 1945, ale z těch starších se mi nejvíce dopisnic s metropolí sešlo z padesátých let,“ potvrzuje jednasedmdesátiletý sběratel Matoušek.
Na otázku, jaký pohled má za své sbírky nejraději, odpovídá: „Ten s pohledem na celý Třebíč, které jsem dostal od tatínka.“
Nejvíce pohledů získal Matoušek právě od nejstaršího bratra a otce, kteří si hodně dopisovali i se známými v zahraničí. Ty nejstarší pohledy ale sami koupili.
O tom, že sbírání pohledů je v rodině velkým koníčkem, svědčí fakt, že jeho bratr má pohledů dokonce kolem dvaceti tisíc.
„Nejčastěji je skladuji ve velkých papírových krabicích, ty nejvzácnější mám ale v albech. Sbírám hlavně města, hrady, zámky a dědiny,“ dodává Matoušek.
Mezi největší rarity sbírky Jaroslava Matouška patří pohled na Palackého náměstí s původními zvonicemi Emauzského kláštera, tedy kostel Panny Marie na Slovanech bez moderních špiček od architekta Františka Maria Černého a bez budovy dnešního Ministerstva zdravotnictví. Věže kláštera byly zničeny při spojeneckém náletu v únoru 1945.
Další pohlednicí, kterou si sběratel Matoušek nesmírně cení, je snímek řetězového mostu Františka Josefa I., který spojoval od roku 1868 do roku 1946 břeh Bubnů a Královskou oboru, přibližně na místě dnešního Štefánikova mostu. Vedla po něm koňka a později také tramvajová trať.
