Vrchní soud tak nyní musí rozhodovat znovu a důkladněji řešit skutečnou vůli smluvních stran.
Úspěšná ústavní stížnost směřovala jak proti rozhodnutí vrchního soudu, tak proti následnému verdiktu Nejvyššího soudu, jenž dovolání zoo v roce 2011 zamítl. Stížnosti čekala na rozhodnutí u ÚS od roku 2012, oba soudy postupovaly formalisticky a nebraly v úvahu důkazy navrhované právníky zoologické zahrady.
Cihlář s pražskou zoo spolupracoval devět let. V roce 2006 spolupráci ukončil a podal na zoo několik žalob. Zahrada podle něj neoprávněně užívala jeho dílo. Ve smlouvě totiž nebyla výslovně upravena odměna pro malíře za šíření jeho díla, jak to požadoval starý autorský zákon platný do roku 2000, ale zmiňovala řešila pouze vytvoření díla.
Zoo se u soudů hájila například tím, že Cihlářovi za logo zaplatila v roce 1998 desetinásobek běžných odměn pro výtvarníky. Dnes právní zástupce zahrady Martin Valoušek pouze uvedl, že nález vítá, blíže se prý vedení zoo může vyjádřit až po seznámení s písemným odůvodněním.
Ústavní soudci dospěli k závěru, že původní verdikt je formalistický, příliš vychází z doslovného výkladu starých předpisů i smluvních ujednání a nezohledňuje nové chápání autorských práv. Podle ÚS je nutné spíše řešit skutečnou vůli obou stran a zkoumat, zda se vytvořením díla myslelo i jeho další šíření, což by bylo logické.
„Vrchní soud se otázkou skutečné vůle účastníků smluvního vztahu prakticky nezabýval,“ konstatoval soudce zpravodaj Jan Filip.
Vrchní soud nyní musí doplnit dokazování. Neznamená to, že zoo nakonec uspěje. „Občanskoprávní spor bude pokračovat,“ zdůraznil předseda senátu Jan Musil.
Logo zahrada přestala používat v roce 2009 na základě pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu. Poté jako dočasného výtvarníka vybrala Vladimíra Veselého. Údajná podobnost jeho díla s Cihlářovými pracemi ale vyvolala další spory. Od roku 2012 pak zoo používá logo s pěti barevnými stopami od grafika z newyorské firmy Chermayeff&Geismar.
