Vypadalo to na pohodový návrat z Prahy do Kolína, tak akorát doma stihnout večerní zprávy v televizi. Když Monika Divišová usedla v pondělí po osmnácté hodině na pražském Hlavním nádraží s kamarádkou do vlaku, hlásil spoj InterCity Hutník pětiminutové zpoždění.
Nakonec z toho bylo sedm hodin strávených v kupé a příjezd do Kolína ve čtyři ráno.
„Když jsme dorazili k Dolním Počernicím, souprava najednou zastavila. A na tom místě už jsme zůstali,“ líčí dvaadvacetiletá slečna. „Moc jsem nevěděla, co se děje, ale už předtím jsem za jízdy zahlédla zelené jiskření od trolejí.“
Monika Divišová cestuje z Kolína do Prahy čtyřikrát týdně, v hlavním městě studuje i pracuje. Už jednou se jí stalo, že zůstala uvězněná v soupravě, tehdy však vlak po devadesáti minutách zase nabral rychlost.
O půlnoci dorazili hasiči
Toho se v pondělí nedočkala. Místo toho po půlnoci dorazili hasiči.
„Vyváděli nás z vlaku po takovém svahu, strašně to klouzalo, takže nás museli podpírat. Připadalo mi, jako když s námi tancují, jak si nás podávali,“ usmívá se Monika Divišová.
Ostatně, plno dobré nálady si i přes nepříjemnou lapálii užila i ve stávkujícím vlaku.
„V našem kupé bylo veselo, já kamarádka a tři neznámí cestující, dobře jsme se bavili. Nechtěli jsme nic komplikovat, seděli jsme a čekali.“
Ne každý se však choval podobně. „Slyšeli jsme, jak lidé řvali na průvodčí, což bylo dost hnusné, protože ty dvě paní za nic nemohly a naopak se nám snažily pomáhat. Chtěla bych jim za vstřícnost poděkovat,“ vzkazuje Monika Divišová.
Ochotu našla i u obsluhy jídelního vozu, která cestujícím dovolila nabíjet mobilní telefony.
Vlak se při čekání na příznivější podmínky jednou pokusil o rozjezd, jenže místo úspěchu spadla na jeden z vagonů trolej. „Zrovna na ten náš, byla to strašná rána,“ lekla se Monika Divišová.
Po téhle příhodě přestala fungovat elektřina, čili i splachovací zařízení na toaletách. Zatímco páni řešili potřebu vystoupením ven, dámy musely opatrně střežit mísu, aby nepřetekla.
A pak už dorazili zmínění hasiči. „Odvezli nás zpátky na Hlavní nádraží. Tam pro mě přijel autem taťka, pobrali jsme další tři kolegy a ve čtyři ráno jsme byli doma,“ ukončila nechtěné dobrodružství vlaková cestovatelka.
Nedivte se, že v úterý školu vynechala a zpátky do Prahy výjimečně nejela...
