Pražský magistrát ale o regulaci světel nepřemýšlí. "Celodenní provoz semaforů je především kvůli bezpečnosti dopravy, ať již v křižovatkách nebo na přechodech pro chodce," zní z magistrátního odboru dopravy, který se inspiroval v Německu.
Tento argument odbor podpírá výrazným poklesem počtu dopravních nehod v Praze za poslední roky. Podle odborníků je to spíše tím, že řidiči, kteří mají po srážce jen pomačkané plechy, nemusí volat policii tak, jako dřív. To pak dlouhodobé statistiky zkresluje, což potvrzují i pojišťovny.
Semafory v ČeskuPraha Počet - 578 Brno Počet - 141 Plzeň Počet - 96 |
Podle provozovatele světel - firmy Eltodo - jsou skoro všechny semafory vybaveny takzvaným dynamickým řízením. To znamená, že autu, které se blíží k prázdné křižovatce, automaticky blikne zelená. Musí jet ale povolenou rychlostí.
Nicméně i někteří odborníci ze zmíněné společnosti mluví o tom, že by stačilo, kdyby v hlavním městě fungovala nepřetržitě pouze polovina semaforů, a ne současných 85 procent.
Každá třetí světla brzdí provoz
Jak v noční metropoli světelná signalizace funguje, vyzkoušel na vlastní kůži redaktor MF DNES.
V noci po Praze prý jezdí jen opravdu výjimečně. Když se to stane, patří mezi ty řidiče, kteří remcají, proč všude svítí semafory, když je provoz naprosto minimální. Rozhodl se proto, že se projede nočními ulicemi a zjistí, jaké to z pohledu řidiče opravdu je, když se oprostí od "subjektivních křivd" způsobených svítící červenou.
Na cestu vyrazil se stopkami a zvolil trasu převážně po hlavních silnicích. Vystartoval přesně o půlnoci z Braníka a po nábřeží zamířil do Podolí a pak přes Dvorce nahoru do Krče.
Na tachometru neměl ještě ani deset kilometrů, což nakonec byla zhruba čtvrtina celé trasy, a vlastní statistiku už mohl klidně vytvořit jen z tohoto úseku. Podle něj je to totiž v podstatě pořád to samé. Zhruba každý třetí semafor prý donutí řidiče na chvíli zastavit, jen výjimečně to je víc než na deset vteřin.
Z Pankráce sjel do Nuslí a dál do Vršovic, kde si liboval. Na Vršovické totiž hned čtyři křižovatky za sebou osvětlovalo jen přerušované oranžové světlo. U Edenu pak zatočil na Vinohrady, kde ho trochu vytočil opilec, který přešel na červenou, ale ještě předtím zmáčkl tlačítko pro chodce. Žižkov byl kromě křižovatky na Ohradě bez problémů.
Někdy je zelená na semaforu jen štěstí
Výsledky jízdy PrahouTrasa: Semafory po cestě Celkem 75 Popis trasy Délka 37,8 km |
Na zelenou měl prý ale často i štěstí, protože než přijel ke křižovatce, už tam pár řidičů drahnou chvíli čekalo. Navíc ho udivilo, jak málo aut v pražských ulicích po půlnoci jezdí. Za hodinu jízdy jich potkal pár desítek. Chodců ani ne dvacet.
A to ještě projel magistrálu, Žitnou a Resslovou ulicí až na Smíchov. Tady měl za Jiráskovým mostem pro změnu smůlu. Trojice semaforů ho tu zdržela na minutu, což je celá pětina doby, kterou na semaforech pročekal celkem.
Po nábřeží se vracel do místa startu v Braníku, ale ještě předtím ho zlákala periferie - konkrétně sídliště Kamýk a Modřany. Tady podle něj dynamické řízení opravdu funguje. Ne vždy úplně dokonale - párkrát ho totiž semafory donutily brzdit, i když jel předepsanou rychlostí.
Nakonec tedy projel 75 semaforů a na cestě strávil 57 minut, z toho téměř 5 minut čekáním na světlech. A to prý není tak hrozné, jak se mu původně zdálo.
