"Jen menší část se ztratí při haváriích. Snažíme se ovšem snižovat ztráty dlouhodobě a intenzivně. Pro srovnání, v roce 2001 byly ztráty 47,1 milionu kubíků, v roce 1991 dokonce 90,7 milionu," hájil PVK její mluvčí Ondřej Pokorný.
I kdyby se vodárny snažily sebevíc, všechnu vodu z Želivky a Káraného k zákazníkům nedostanou. Loni vodárny zkontrolovaly 2 817 kilometrů vodovodních trubek, tedy kolem 80 procent z celé pražské sítě, a dopočítaly se 337 děr. Tedy co osm kilometrů, to nějaká vada.
"Rizikové jsou hlavně oblasti se starším potrubím a sídliště, kde se v 70. a 80. letech pokládalo potrubí z nekvalitní polské litiny," vysvětlila Jana Almerová, mluvčí Pražské vodohospodářské společnosti (PVS), která rozsáhlou síť vodovodů a kanalizace spravuje.
Protože je skoro třetina trubek starších padesáti let, a dokonce dvě stě kilometrů ještě pamatuje časy mocnářství, není velký div, že jen za loňský rok vyjížděla vodárenská pohotovost ke 4 309 haváriím.
Jak jsou staré pražské vodovodydo roku 1900 71 km 1900-1920 125 km 1921-1940 586 km 1941-1960 137 km 1961-1980 883 km 1981-2000 1 256 km po roce 2001 přes 400 km Nejstarší potrubí Kde se letos opraví vodovody Zdroj: PVS |
"To je oproti roku 2010 nárůst o osm procent," uznal Pokorný a zároveň připomněl, že se na hrozivě vypadajícím čísle podílejí i častější kontroly. Jakmile technici objeví nějakou utajenou díru, opraví ji a zavedou do kolonky havárií potrubí a armatur.
I když se PVK chlubí, že se jim podařilo za deset let snížit množství "ztracené" vody na polovinu, je to i tím, že jsou Pražané, jejich domácnosti i podniky šetrnější. Zatímco loni vyrobily PVK 119 milionů metrů krychlových vody, v roce 2009 to bylo o pět milionů víc.
A přesto cena rok od roku stoupá. Letos už se za kubík pitné vody platí přes 66 korun. "Jenže ve vodárenství platí, že přibližně 70 % nákladů jsou náklady fixní a je nutné je zaplatit bez ohledu na objem vyrobené vody," upozornil Pokorný.
Bezmála 40 procent ceny tvoří nájemné hlavnímu městu, na růstu ceny se podílí také zvýšené DPH, vyšší provozní náklady na výrobu vody, její distribuci i čištění odpadních vod.
Část potrubí pamatuje i císaře pána
Sedmdesát kilometrů trubek je i z 19. století. Přes sto kilometrů se dostalo do země v prvních dvaceti letech století dvacátého. Například roku 1902 položili dělníci potrubí v Sokolské ulici, které stále leží v zemi a už 110 let zásobuje Nové Město vodou. Jeho výměna ale musí počkat, protože pražský magistrát musí radikálně šetřit, do obnovy a rozvoje vodovodní sítě letos nedá ani pětník.
Všechny peníze tak půjdou z pokladny Pražské vodohospodářské společnosti. "Do obnovy potrubí letos vložíme 434,963 milionu korun," upozornila Almerová a připomněla, že do celého vodohospodářského majetku, tedy například včetně kanalizace, letos investuje společnost přes miliardu.
Pořád je to ale málo. To přiznává i Ondřej Pokorný z Pražských vodovodů a kanalizací, které do zvetšelých starých trubek posílají vodu.
"Na opravy vynakládáme velké množství peněz. Infrastruktura dožívá a tempo, kterým ji obnovujeme, by mělo být daleko rychlejší," podotkl Pokorný.
Ročně totiž musí vodohospodáři zalátat přes čtyři tisíce děr v trubkách. "Jenže to zachrání například jen konkrétní ulici na sídlišti. Mnohem efektivnější je, když můžeme obnovit vodovod v celé oblasti, jako se tomu několik let děje například okolo Pařížské," vysvětlila Almerová a poznamenala, že taková oprava dokáže v podstatě vynulovat skryté úniky pitné vody v celé velké oblasti.
Letos by měla část z necelé půlmiliardy například pomoci vyspravit vodovodní řady v okolí Národní třídy.
