Na letošním startu má být patnáct jezdců. Kolik z nich jsou vaši bývalí studenti?
Z těch patnácti jezdců jich naší školou prošlo nebo prochází sedm.
Jak to prožíváte, když je na startu vidíte?
Samozřejmě fandím „našim“, myslím absolventy dostihové střední školy, ale přeji všem, aby ve zdraví došli (pozn. dostihový slang) do cíle. Těším se z jejich úspěchů, ale přeji i těm ostatním.
Máte pocit nervozity před startem?
Teď určitě ne. Těsně před startem, když se honí jezdci do vážnice, protože může nastat nějaký skluz, pro jezdce je to poslední dostih toho dne, jsou unavení, potřebují čas na odpočinek a převlečení dresu, tak už spíš nervozitu cítím. Zejména z důvodu, aby všechno klaplo. Každé zdržení je nepříjemné. Ať už jsme v padoku, nebo jezdci sedí na koních na startu, koně chladnou a nervozita všech stoupá.
Startovní čára není atletický blok, nejsou startovací boxy. Je obtížné koně odstartovat?
Koně při překážkových dostizích samozřejmě nestartují z boxů jako v rovinných dostizích. Na startu je třeba dodržet pravidla dostihového řádu, to znamená, že koně při startu musí mít stejnou možnost odstartovat. Nesmí být mezi nimi významné rozdíly. Jezdci ale už dopředu vědí, jak odstartovat chtějí. Některý je tempař, potřebuje jít z čela, jiný půjde v poli, protože se potřebuje schovat za koně, některý může mít problémy se startem.
Máte druhý pokus?
Ano, zrovna v roce 2014 jsem musela vrátit start, protože koně odskočili ještě před mým pokynem.
Začne při nezdařeném startu něco zvonit?
Ne. Neskloním červený praporek nebo jej opět zvednu, mávám s ním a křičím: „Není, neplatný start.“ Po 150 metrech mám pomocného startéra, ten v tomto případě mává bílým praporkem a také křičí, že není start.
Na tip se vás jako účinkující profesionálky neptám...
Tip nemám a ani se mě neptejte. Podle dostihového řádu ani nesmím sázet a také nesázím, protože se mi to i z osobního hlediska příčí.
Co vidíte během závodu jako startér?
Ráda z toho dostihu něco mám. Pardubická se ale startuje u jedničky, u takzvané Brány borců. Než to tam pobalím, nasedneme do kočáru a jedeme do cíle, vidím jen části dostihu. Když dojedu, vidím doběh.
Je to tedy prestižní funkce, startovat Velkou?
Určitě je a já to i tak beru. Je to nejslavnější překážkový dostih střední Evropy.
Po kolikáté jste již startérem Velké?
Musela jsem se ponořit do nějakých archivů, do ročenek, protože si to sama nepamatuji. Letos to bude po osmé.
Šlo to po sobě, nebo tam byla nějaká mezera.
Ne, ne, byly tam nějaké díry. Poprvé jsem startovala v roce 2004, pak se mi narodily dvě děti, takže proto ta pauza.
Pro koně je stejně jako pro běžce lepší pohyb po měkké dráze? Trpí stejně klouby?
Ano, je to tak, koně mají za sebou větší část sezony, včetně kvalifikace po tvrdém, takže se to podepisuje na jejich pohybovém aparátu.
Kolik toho kůň tak za rok naběhá?
To je velice individuální. Pokud myslíte přímo jen dostihy, může absolvovat pouze kvalifikaci, možná nějaký rámcový dostih. Udržuje se v tréninku, je připraven, ale zároveň šetřen. Jiný má třeba tři dostihy, ale u steeplerů je to méně než u rovinových koní, protože překážkový dostih je těžší a delší. Jinak ale kůň pracuje každý den, někdy má gymnastiku, někdy skáče, jindy jen cválá. Většinou v týdnu má jeden den aktivní odpočinek, že se třeba jenom vodí nebo jde do výběhu. Jinak vlastně pracuje každý den, je to atlet.
