Sládek Růžička působil ve Velkých Popovicích patnáct let. Před touhle štací pracoval jako sládek v nedalekém pivovaru Štiřín, z Popovic pak odešel do zámeckého pivovaru v Jindřichově Hradci.
Velkopopovický Kozel byl ale jeho společníkem nejdéle. Podle historických pramenů se pivo v obci na jihovýchod od Prahy vařilo už v polovině 14. století za Karla IV.
V roce 1560 postavil tehdejší majitel Popovic Jiří z Krejštanu novou tvrz, a to na místě dnešní nejstarší budovy pivovaru.
Jiná písemnost z poloviny 16. století pak podle autorů publikace Velkopopovická legenda dokládá existenci panského pivovaru s mlýnem a spilkou.
„Patřit měl tehdejším majitelům popovické tvrze, rodu Hýzrlů z Chodů,“ uvádí se v knize.
Pozemky koupil roku 1870 smíchovský velkoprůmyslník František Ringhoffer, aby na nich postavil nový velkopopovický pivovar.
Pivo a měď
První kontakt slavného rodu s pivovarnickým světem nicméně obstaral už roku 1773 Franz Ringhoffer, rodák z Burgenlandu.
Františkův děda, tou dobou již zavedený měditepec s dílnou v pražské Platnéřské ulici, tehdy premonstrátům ze Strahovského kláštera vyrobil pivovarnickou pánev.
Na hluboký vztah piva s mědí navázal i Franzův technicky mimořádně nadaný vnuk František. Po návratu ze zahraniční zkušené zúročil nabyté znalosti a roku 1845 vyrobil v nové dílně na Mariánském náměstí první zařízení parní varny.
Součástí panství Ringhofferových se posléze díky Františkovu podnikatelskému talentu staly i menší pivovary v Pyšelích a Štiříně.
„On však zatoužil začít vařit ve velkém,“ píše se ve Velkopopovické legendě. „V roce 1870 zakoupil panské državy včetně Velkých Popovic a rozhodl se tam postavit velký pivovar. Důležitá pro něj byla hlavně kvalita tamní pitné vody.“
Kolaudace pivovaru se sladovnou v květnu roku 1874 už se ale František Ringhoffer nedožil a vedení továrny převzal syn Emanuel.
