Co má společného korálovec žlutý, odchycený cestovatelem Augustem Cordou, s prasetem savanovým, kterého ulovil Emil Holub? Obě zvířata skončila v Národním muzeu.
Kurátor Jiří Moravec popsal, jakými pozoruhodnými cestami se k nim občas přes 150 let staré exempláře dostávají a jaký příběh za konkrétními zvířaty stojí. „Delegace z Kuby nám přivezla ohromnou želví hlavu na prkénku,“ říká Moravec.
Odkud exponáty pocházejí?
Z nejrůznějších míst z celého světa. Zoologická sbírka Národního muzea je velice bohatá, starají se o ni kurátoři, kteří do ní sami získávají nové příspěvky. Jinak naším velkým dodavatelem jsou zoologické zahrady, v minulosti se na tvorbě sbírek podílela také řada příznivců muzea a cestovatelů. Z jejich sběrů dodnes čerpáme. Exponáty ale kupujeme i od soukromých sběratelů, takže jejich původ je opravdu široký.
Vy jste kurátorem sbírky obojživelníků a plazů. Vybavujete si nějaký zajímavý příběh, který se pojí s některým z nich?
Před časem nám zavolal chovatel velkých hadů s tím, že mu uhynula asi čtyřmetrová krajta, a ptal se, jestli o ni nemáme zájem. My si krajtu převzali, vypreparovali a vystavili. Nazvali jsme ji Bohouš, protože se tak skutečně jmenovala. Jindy přijela delegace z Kuby a jako vládní dar přivezla ohromnou leštěnou želví hlavu na prkénku. Dodnes na výstavě visí. Jedná se o enormně velkou hlavu karety obecné.
Jaký další exemplář pro vás má zvláštní hodnotu?
Určitě si vážím matamaty, jihoamerické želvy, kterou k nám dovezl cestovatel Enrique Stanko Vráz z Jižní Ameriky. V jednom ze svých cestopisů se zmínil o tom, jak tehdy bylo těžké zvířata do muzea dopravit. Přímo o této matamatě napsal: „Šťastnou náhodou ulovil jsem želvu vzhledu velice ošklivého, matamatu. Moji nosiči nebyli příliš potěšeni, že nésti mají těžké zvíře jim odporné, a třeba bylo slíbiti zvláštní odměnu, abych zachránil tu vzácnou kořist.“ Čili za ni musel připlatit, aby ji mohl získat a darovat Národnímu muzeu.
Když jsme u těch želv, zaujala mě největší žijící mořská želva na světě kožatka velká. Jinde jsem ji dosud neviděla. Odkud ji máte?
Tu jsme zakoupili v Londýně od preparátorské firmy. Za pozornost také stojí malý korálovec žlutavý – jeden z nejstarších exponátů naší zoologické sbírky. Odchytil ho v Texasu první kustod zoologického oddělení Národního muzea August Corda. Část sběru poslal napřed, ale zbytek chtěl přivézt sám. Jenže při zpáteční plavbě v roce 1849 zmizel v Karibském moři i se sbírkami a už o něm nikdo nikdy neslyšel.
Z dalších známých cestovatelů, kteří vám vozili exempláře, lze zmínit Emila Holuba. Co máte od něj?
Ten nám přivezl například prase savanové, hyenu skvrnitou nebo některé z jihoafrických antilop. Jsou to všechno zvířata, která ulovil a přivezl do Evropy. Měl ale široký záběr, máme od něj i ještěry a žáby.
Říkal jste, že hodně exemplářů dostáváte také od zoologické zahrady. Jaká známá zvířata odtamtud máte?
Lidmi velmi oblíbený byl lední medvěd Alík, který uhynul v roce 2005. Pražská zoo nám ho tenkrát věnovala za symbolickou jednu korunu. Alíkova cesta ze zoologické zahrady do expozice byla velmi mediálně sledovaná. Od pražské zoo máme také preparát aligátora čínského Aliga a řadu dalších exponátů.
A ten mohutný orangutan, ten je také ze zoo?
Ano, a váže se k němu zajímavá historka. Jednou napadl ošetřovatele, držel ho za nohu a chtěl mu ukousnout prst. Jiná ošetřovatelka přiběhla s hadicí a zahnala ho. Zachráněný ošetřovatel se s ní pak oženil. Posléze pracoval u nás, na preparát nostalgicky hleděl a s úsměvem o něm vyprávěl.
Jaké exponáty, které jsou k vidění na výstavě Archa Noemova, jsou podle vás nejvzácnější?
Tak například velekrabi japonští – ty jsme získali od cestovatele Vráze. Dále třeba velescink kapverdský, vyhynulý ještěr, který žil kdysi na Kapverdských ostrovech, naposledy tam byl viděn kolem roku 1912. Budeme ho ale na výstavě měnit za holuba stěhovavého, takže do 24. ledna budou mít návštěvníci poslední možnost se na něj přijít podívat.
Proč zrovna za holuba? Vedle obřích želv nebo aligátora zní holub trochu obyčejně...
Dnes je to vyhynulý druh se zajímavou historií. V Americe jich žily miliony, ale kvůli neomezenému lovu a necitlivému přístupu byl velmi rychle na přelomu předminulého a minulého století vyhuben.
Jaké další exempláře vyhynulých živočichů máte ve sbírce?
Vystavovali jsme vakovlka, který byl nahrazen právě velescinkem. Dále plánujeme zpřístupnit papouška karolínského. V depozitářích v Horních Počernicích máme z vyhynulých druhů ještě například alku velkou a kachnu labradorskou. Vystavené exempláře vyhynulých živočichů po čase měníme.
Prozradíte, zda momentálně připravujete nějaké nové exponáty?
Až se otevře právě rekonstruovaná historická budova Národního muzea, vrátí se exponáty do ní. Momentálně kolegové připravují novou velkou anakondu, která uhynula v pražské zoo. Tu vystavíme mezi kořeny tropického stromu. Dále do nové expozice umístíme varana pestrého či model obří krakatice, který jsme již představili na výstavě Archa Noemova.
