Zvláštní pohřebiště s ostatky čtrnácti mužů našel na okraji Čelákovic v roce 1966 se svým týmem archeolog Jaroslav Špaček. Zjistili, že ve středověku byla většina z nich pochována se svázanýma rukama či oddělenou hlavou. V jednom případě našli vně ramene kostry dokonce zbytek dřevěného kůlu.
„Badatelům se tehdy zdálo, že tam vidí jednoznačná protivampyrická opatření. Přiklonili se k tomu, že by se mohlo jednat o raně středověké období - 10. až 12. století. O výsledcích se dozvěděla širší veřejnost a do dneška stále přežívá informace, že Čelákovice jsou líhní upírů a že jich tam byla největší koncentrace v Evropě,“ uvedl Jiří Šidelář, který se podílel na novém výzkumu.
Původní verzi nyní s pomocí moderních výzkumných metod revidovali badatelé z muzea v Čelákovicích, Archeologického ústavu Akademie věd a antropologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Bohužel pro některé záhadology vyšlo najevo, že se samozřejmě o žádné upíry nejedná. Dokonce ani ne v tom slova smyslu, že by si to tehdejší lidé o pohřbených mysleli a snažili se jim nějak zamezit přístupu zpátky na svět,“ doplnil Šindelář z firmy Geo-cz.
Díky takzvané radiokarbonové dataci zjistili, že ostatky nejsou tak staré, jak předpokládali jejich předchůdci, ale až z doby mezi 13. a 15. stoletím.
„Spoutané ruce a další opatření naznačovala, že pohřbení byli lidé z okraje společnosti, pravděpodobně trestanci, kteří zemřeli násilně při popravě, nemohli je pohřbít normálně podle křesťanských rituálů. Nyní máme spoustu analogií a víme, že k takovým věcem v té době docházelo,“ doplnil Šindelář.
Pomohla databáze tloušťky měkkých tkání
Díky moderním digitálním technologiím vědci dokonce vědí, jak jeden z pohřbených mužů vypadal. „Z pouhých fotografií kosterního materiálu se podařilo získat velice přesný model lebky, což byla práce našeho týmu v jižních Čechách. O virtuální modelování tváře se postaral jeden z předních odborníků forenzní obličejové rekonstrukce Cicero Moraes z Brazílie,“ uvedl.
Jakou měl barvu očí či vlasů badatelé přesně nevědí, na kostech ale zůstávají zachovány stopy po svalových úponech, podle čehož je možné zjistit, jak robustní byla tvář. Tloušťku měkkých tkání začali vědci na současné populaci zjišťovat v 70. letech s pomocí vpichování jehel do stanovených bodů v obličejích zemřelých. Nově se měří ultrazvukem.
„Vznikl registr pro jednotlivé geografické celky a části populace. Lebka se zachovala jen u jednoho takzvaného upíra - antropolog určil, že se jednalo o Středoevropana staršího 35 let. Podle databáze zjistíte průměrnou tloušťku měkkých tkání a na jednotlivých antropologicky předem určených bodech je nanesete na lebku, díky čemuž můžete vytvořit maximálně věrnou podobu člověka,“ vysvětlil Šindelář.
V Městském muzeu v Čelákovicích ve čtvrtek 10. listopadu zahajují výstavu nazvanou „Byli v Čelákovicích upíři?“ jejímž cílem je právě uvést předchozí zjištění o pohřbených upírech na pravou míru.
„Zvláštní a prostorově vydělené raně středověké kostrové pohřebiště s množstvím protivampyrických zásahů by znamenalo evropský unikát. Nicméně nová a pravděpodobně adekvátnější interpretace ani trochu nesnižuje význam nálezu. Srovnatelně rozsáhlé pohřebiště sociálně vyloučených osob z období vrcholného a pozdního středověku na našem území dosud neznáme a v Evropě by jich šlo nalézt jen několik,“ shrnuli muzejníci.
