Seriózní pohled historika na mnohdy poněkud úsměvné trávení volného času před rokem 1989 nabízí výstava až do 27. listopadu v Galerii Františka Drtikola v příbramském zámečku Ernestinum.
"Na panelech jsou obrázky a texty, v tehdejších televizích se promítají úryvky z filmů a pořadů té doby, vše je laděné do dobové podoby," popsal expozici ředitel Ústavu pro soudobé dějiny, který výstavu připravil, Oldřich Tůma.
VÝSTAVA O VOLNÉM ČASECo: Volný čas v komunistickém Československu Kde: Galerie Františka Drtikola Příbram Kdy: do 27. listopadu Otevírací doba: denně kromě pondělí od 9.00 do 17.00 hodin |
"V situaci, kdy člověk nemohl ani podnikat, ani dělat kariéru, tak si alespoň mohl budovat druhý život někde na chalupě a všechno si tam zařídit podle svého. Nebo rozvoj sběratelství, to byla skoro náhradní podnikatelská aktivita," poznamenal Tůma.
Výstava také přibližuje televizní vysílání, které v Československu začalo v roce 1953. "Vysílání Československé televize se také proměňovalo, máme tam období, kdy do něj víc vstupuje snaha vychovávat a prosazovat komunistickou propagandu, a naopak období 60. let, kdy televizní tvorba byla svobodnější a vycházela vstříc vkusu lidí," podotkl ředitel ústavu.
Lipno, 1973. V kempech u československých přehrad se v létě potkávali snad všichni
Během čtyřiceti let komunismu se množství volného času zvětšovalo a zároveň se měnila jeho podoba od kolektivních dovolených až po víkendové výlety na chaty a chalupy. Až do 60. let například nebyla běžná volná sobota. Pětidenní pracovní týden byl totiž uzákoněn až v roce 1968.
"Specifickým fenoménem bylo také chalupaření, které se v Československu masově rozšířilo v padesátých letech. Po odsunu Němců bylo dostatek objektů, a tak je nabízely národní výbory k rekreaci různým zájmovým organizacím i jednotlivcům, často za velmi malou částku," řekl Tůma.
Podle autorů výstavy je dnešní vnímání 40 let minulého režimu často předem negativně ovlivněné. To znemožňuje objektivní pohled na minulost.
"Mladým lidem, kteří tuto dobu neprožili, snad může dát výstava trochu představu o tom, z čeho každodenní život sestával. Pro starší lidi může být vzpomínkou, která by z čistě subjektivního hlediska mohla být pozitivní, protože v minulosti nemohly existovat věci jen špatné. Už proto ne, že my sami jsme byli mladší, zdravější a méně opotřebovaní," napsal v úvodní řeči historik David Kraft, který se však již jejího otevření nedožil.
***
FAKTA
