V září roku 1931 psal pražský právník Josef Winternitz v dopise známému architektovi Adolfu Loosovi, autorovi slavné střešovické Müllerovy vily, aby pro něj navrhl a postavil dům. Přesně o rok později se do něj i s rodinou mohl začít stěhovat.
Winternitzova vila v ulici Na Cihlářce na Smíchově je druhou Loosovou pražskou stavbou a až do čtvrtka je vždy od 12 do 18 hodin přístupná veřejnosti. Poprvé po pěti letech.
„O víkendu se do domu přišla podívat každý den tisícovka lidí. Takže je o to asi zájem,“ řekl David Cysař, pravnuk původního majitele. To, proč si jeho pradědeček vybral pro svůj dům právě smíchovský kopec nedaleko Bertramky a proč oslovil zrovna Adolfa Loose, už asi nikdo nezjistí.
„Většinu těch vzpomínek zpřetrhala druhá světová válka a dochovalo se nám jen minimum dokumentů. O vile jsme se dozvěděli vlastně až v roce 1991 v rámci restitucí,“ přiznal Cysař.
Winternitz obýval dům se svou rodinou jen do roku 1941, kdy ho musel kvůli rasovým zákonům opustit. Celá rodina byla pak v roce 1943 transportována do Terezína a později do koncentračního tábora v Osvětimi, kde Josef Winternitz a jeho syn Petr zahynuli.
Během druhé světové války prodal Vystěhovalecký fond, který shromažďoval majetek deportovaných Židů, celý dům obci pražské. Ta v něm zřídila mateřskou školu, která v budově sídlila nepřetržitě až do roku 1997.
Právě tehdy se po šest let trvajících sporech podařilo rodině Cysařových vilu získat v restituci. Dům byl v žalostném stavu. Komunisté totiž například zabetonovali systém odvětrávání podél domu, který bránil vlhkosti. Vila se však především díky úsilí Stanislava Cysaře, otce současného majitele, dočkala rekonstrukce a rodina ji od roku 2002 pronajímala.
„Je to autentický Loos“
Ačkoliv je Winternitzova vila ve stínu slavnější vily, kterou si od Adolfa Loose nechal v roce 1928 postavit zámožný prvorepublikový podnikatel František Müller, je podle odborníků stejně významná. „Je to opravdu cenná a kvalitní stavba. Srovnání s Müllerovou vilou určitě snese, i když je méně honosná,“ zhodnotil historik architektury Zdeněk Lukeš.
Dlouhou dobu se však spekulovalo o tom, zda je Adolf Loos skutečně tím, kdo dal Winternitzově vile podobu. Architekt byl totiž již v době stavby domu nemocný a ještě před jeho kompletním dokončením zemřel. Autorství tak někteří přikládali spíše jeho spolupracovníkovi Karlu Lhotovi.
„To už je teď ale překonaná teorie a je jisté, že celý dům je autentický Loos,“ uvedl Lukeš. Vila ostatně nese několik typických rysů Loosovy tvorby, které je možné najít i na Müllerově vile. Například střešní terasu nebo takzvaný raumplan, což je pojem, který označuje prolínání jednotlivých místností v různých výškových úrovních.
A také nezaměnitelnou atmosféru, kterou považuje pravnuk právníka Winternitze za nejcennější složku domu. „Ten dům má neuvěřitelnou energii, kterou dokáže lidi přitahovat,“ vysvětlil Cysař.
Návštěvníci vily navíc najdou v pokojích, koupelnách i v hlavní hale vystavená díla dvaadvaceti umělců včetně malíře Pavla Smolíka nebo samotného Davida Cysaře, který se živí jako kameraman a fotograf.
