Devětadvacetiletý muž odmítl účast v jednací síni a na verdikt čekal ve vazební cele pankrácké věznice. Rozsudek za loňskou lednovou vraždu a obecné ohrožení není pravomocný, lze se proti němu odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.
„O vině nebylo pochyb, jiná verze ke skutkovému děje nebyla zjištěna. Usvědčen však nebyl jen svým doznáním, ale řadou dalších důkazů. Úmysl své oběti usmrtit, pojal až v průběhu návštěvy v bytě Jiřího Fiedlera,“ zdůvodnil mimo jiné verdikt soudce Tomáš Durdík.
Trest odpovídá tomu, co navrhovala žalobkyně.
„Vina byla bezpochyby prokázána, dopustil se zvlášť závažného zločinu vraždy, spáchaného na dvou osobách způsobem, který lze označit za zvlášť trýznivý. Motivem bylo získat peníze. Po činu se plánovitě snažil zastřít stopy,“ zdůraznila ve svém závěrečném návrhu státní zástupkyně Ladislava Čarvaš.
Ta také pro Škopána navrhovala výjimečný trest mezi 20 a 30 roky vězení. „Jednal rozumově a s rozvahou,“ popsala čin žalobkyně.
Ta navíc zdůraznila, že se mladík dopustil i dalšího závažného deliktu. A to obecného ohrožení, neboť po vraždách pustil plyn z hořáků na kuchyňském sporáku a utěsnil okna bytu. Výbuch a požár nenastal jen shodou okolností.
„Chtěl bych zdůraznit některé pozitivní charakteristiky svého klienta,“ uvedl ve své závěrečném návrhu Škopánův právní zástupce Michal Perez. Advokát řekl, že Škopán se ihned po zatčení doznal a toho, co provedl, upřímně lituje. Navíc pochází z hodně nevyrovnaných rodinných poměrů.
Ve Škopánův prospěch vcelku vyzněl také posudek psychologa. „Resocializace je možná,“ uvedl včera mimo jiné znalec Jiří Klose. Podle psychologa si uvědomuje následky svého činu. To spolu s jeho slušnou inteligencí a dosavadním čistým trestním rejstříkem dává naději na nápravu.
Místo prosby útok nožem
Do bytu sedmaosmdesátiletého historika Židovského muzea přivedl Škopána odpoledne 31. ledna 2014 údajný zájem o památky. Obžalovaný chtěl historika požádat o půjčení peněz. K tomu však nedošlo. Hodinu si se svou obětí v pracovně prohlížel knihy, fotografie a počítačové soubory s židovskými památkami na Osoblažsku.
Škopán pak podle spisu odešel z pracovny, v kuchyni si vzal nůž, vrátil se a na Jiřího Fiedlera a poté jeho paní zaútočil. Podle soudního lékaře oba napadení umírali desítky minut. Obžalovaný mezitím prohledával byt a vysypával zásuvky. Kdyby zavolal pomoc, mohli manželé přežít.
Nakonec si podle žalobce odnesl pár šperků a knih, které v Brně prodal do antikvariátu a do zastavárny. Smrt dvou lidí mu vynesla okolo pěti tisíc korun. Zbraň a oblečení pak vyhodil kdesi ve Slivenci, kus od místa činu.
Manžele Fiedlerovy nalezl jejich syn v polovině února.
Škopán se motivaci touhu po penězích snažil vysvětlit strachem, že by s matkou skončili bez peněz na ulici jako bezdomovci. Za svůj život neměl klasické zaměstnání a na matce, s níž sám vyrůstal, byl až chorobně závislý. O sobě tvrdil, že je hluboce věřící katolík.
19. února 2015 |
