Záchranářka: Jakmile covid pozitivní nezvládne celou větu, jde do tuhého

Zdravotnická záchranná služba po celém Česku zažívá v těchto dnech a hodinách asi nejnáročnější chvíle ve své historii. Jana Poštová několikrát do měsíce slouží na dispečinku pražských záchranářů a zároveň i pracuje jako jejich mluvčí. V rozhovoru s Elen Černou pro pořad Rozstřel říká, že zdravotníci jsou zvláštní živočišný druh, který vydrží opravdu hodně.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Zároveň ale také popisuje, jak dispečeři záchranky po telefonu rozpoznávají, že covid pozitivní pacient je ve vážném stavu a jak důležitá je podpora od rodiny i od veřejnosti.

„Ta zátěž je teď skutečně obrovská, když se podíváme na čísla z praxe a porovnáme to s loňskou jarní první vlnou, tak loni za 24 hodin jsme odvezli zhruba 20 covid pozitivních a aktuální číslo ze včerejšího (úterního) dne je 140 covid pozitivních za 24 hodin. Je to vlastně každý třetí pacient, kterého nyní vezeme. Dostali jsme se už i na číslo 170 za den.“

Záchranku volají lidé, kteří už to neudýchají

Pokud jde o stav pacientů, kteří si linku 155 volají, Poštová to opět srovnává s loňskem.

„To jsme potýkali s takovými hovory, kdy lidé hledali odpovědi na otázky a spíše byli vystrašeni, o koronaviru se toho tehdy moc nevědělo a ještě nefungovaly různé podpůrné infolinky. Kdežto nyní v posledních dnech to jsou to opravdu lidé, kteří to takzvaně neudýchají, jsou opravdu objektivně mnohem v horším stavu, než tomu bylo před rokem.“

Co se věku pacientů, které pražská záchranka v těchto dnech odváží do nemocnic, týče, pořád převládají pacienti ve věku 65+, ale podle slov Poštové se v poslední době jedná i o mladší lidi.

Svou roli občas hraje i panika. „Netvrdím, že neexistují výjezdy, které by šly vyřešit jinou cestou než prostřednictvím záchranné služby. Na druhou stranu často prostě není jiná možnost, než se na záchrannou službu obrátit, ten systém kolikrát nenabízím lidem nic jiného a my jsme poslední instancí, na kterou se ti lidé v tomto ohledu obracejí, a proto volí tísňovou linku 155.“

Když volající nedokáže říct v kuse větu

Samozřejmě, že ne každý hovor dispečera zdravotní záchranné služby s covidovým pacientem musí skončit výjezdem sanitky. Pro takový postup mají dispečeři přesnou metodiku a jasná kritéria.

„Ty vážnější stavy se už projevují především dušností. Taková dobrá pomůcka třeba je, že pokud nedokáže volající člověk říct v kuse celou větu bez toho, aniž by se musel nadechovat mezi jednotlivými slovy, značí to opravdu vážný problém. Tam je pak skutečně na místě kontaktovat tísňovou linku 155,“ říká Jana Poštová.

Proto, aby ale lidé, kteří nemají nejtěžší průběh nemoci covid-19, nevolali ze strachu a paniky záchranku zbytečně, vydali na svém webu pražští záchranáři i jakýsi manuál Jak stonat s koronavirem doma.

„Naše interní metodika se netýká ale jenom tohoto, jak komunikovat s pacienty, máme i jasně popsánou ochranu našich posádek, tedy to v jakém stupni ochrany vyjíždějí. Nemáme jenom jeden stupeň, máme jich několik, nicméně ke každému pacientovi je posíláme v takovém stupni ochrany, aby když se náhodou setkají s covid pozitivním člověkem, aby byli plně ochráněni a nemuseli potom do karantény nebo aby nedejbože onemocněli.“

Dispečeři vykonávají práci i v karanténě

Všudypřítomná pandemie ovlivnila i pracovní prostředí dispečinku pražské záchranky.

„V tuto chvíli to vypadá tak, že sedíme v jedné místnosti, ale všichni máme na sobě respirátory po celou dobu dvanáctihodinové směny. A máme zřízený tzv. covidový dispečink, prostě karanténní zdravotnické operační středisko, které je úplně odděleno od toho současného. Pokud tak máme mezi sebou kolegyni či kolegu, který se dostane po kontaktu s covid pozitivním člověkem do karantény a je však zdravý, nemá žádné příznaky, jen prostě musí být v nařízené karanténě, tak ho v tu chvíli můžeme poslat právě na toto separované pracoviště. A on může práci vykonávat i nadále odtamtud,“ popisuje Poštová.

Jednou z věcí, která je pro práci dispečerů během stávající pandemické situace klíčová, je software, který slouží jako Národní dispečink lůžkové péče.

„Tam vlastně máme zobrazenu kapacitu všech zdravotnických zařízeních v Praze a jejich volná lůžka, ať už pro covidové či necovidové pacienty, na JIP nebo standardních odděleních. Ta kapacita se prostě tenčí, v posledních dnech je to tak, že přijdete do práce, zkontrolujte si ten software, ale zjistíte, že lůžek je nepoměrně méně, než je počet pacientů, které jste odvezli za uplynulých 24 hodin,“ říká Poštová. 

„V takovém případě přecházíme do tzv. distributivního režimu, což je způsob, kdy pacienty vozíme sice do nejbližších zdravotnických zařízení, ale pokud možno s ohledem na plošnou zaplněnost nemocnic. Tedy tak, aby nebyla zahlcena ta nejbližší konkrétní, ale aby to bylo tak nějak spravedlivě rozdělené,“ dodává.

Se zdravotníky jen tak něco nezamává

Práce zdravotníků a záchranářů zvláště v posledním roce je extrémně náročná na jejich psychickou i fyzickou stránku.

„Z mého pohledu zdravotníci vůbec a myslím si, že záchranáři ještě víc, v čele s dispečery, jsou velmi velmi odolní lidé a je to až takový zvláštní živočišný druh. I díky tomu, i když ta situace už trvá tak strašně dlouho, tak to pořád vlastně všechno funguje. Jejich nasazení je absolutně neuvěřitelné. Když srovnám, co by normálního člověka srazilo na kolena, tak to zdravotník prostě ustojí a téměř to s ním nezamává. Ale není to vůbec tak, že by měl cokoliv společného s nějakou necitelností, naopak. Já si myslím, že mezi základní vlastnosti a osobnostní předpoklady všech zdravotníků určitě patří empatie a pokora, to je jednoznačné.“

Na druhou stranu je podle ní potřeba si uvědomit, že zdravotníci jsou také jenom lidé.

„Každý má prostě svůj příběh a spousta z nás má děti, malé děti, děti na distanční výuce, máme nedejbože nějaké nemocné příbuzné, rodinné příslušníky a tohle vše si samozřejmě nesete s sebou. Když k tomu přičtete tu zátěž, kterou každý den zažívají v práci záchranáři, ať už na dispečinku nebo ve výjezdových skupinách, samozřejmě i sestřičky v nemocnicích, prostě každý zdravotník v poslední době, tak je to opravdu velmi těžká situace. A chtě nechtě rodiny nějakým způsobem prostě zanedbáváte, protože se soustředíte plně na práci a za to patří obrovský dík všem. Podpora rodiny je pro nás velmi důležitá a i podpora od lidí od veřejnosti,“ zdůrazňuje mluvčí pražských záchranářů.

Rozstřel s Janou Poštovou

Jak významnou pomocí je pro záchranáře očkování? Které hovory jsou pro dispečery záchranné služby nejvíce náročné? A kolik pacientů po čase zavolá a svému záchranáři osobně poděkuje?

Odpovědi i na tyto otázky najdete v Rozstřelu a celém záznamu rozhovoru moderátorky Elen Černé s hostem po Skypu, kterým byla Jana Poštová, mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.