„Pokud má soud vynést odsuzující rozsudek, nesmí být o vině pochyb. A to v tomto případě není,“ zdůvodnil soudce Jiří Lněnička zprošťující verdikt. Podle soudce výpověď korunního svědka, vězně s krycím jménem Ladislav Lafata, nestačí.
„O jeho svědectví jsou pochyby, na místě činu nebyl a vypovídal jen o tom, o čem měl slyšet. Obecně platí, že takové výpovědi je třeba brát s despektem. Vězni se nudí, úlevy na trestu nemusí být jedinou výhodou, kterou za výpověď získají,“ uvedl Lněnička.
Zprošťujícím výrokem tak Lněničkův senát potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze z loňského prosince. I ten konstatoval, že chybí důkazy o vině obžalovaných (psali jsme zde). Verdikt však v zimě obratem napadla žalobkyně, která se domáhala zrušení osvobozujícího rozhodnutí.
„Důkazy, které byly konstatovány, podtrhují vinu obžalovaných. Nejde jen o výpověď svědka Lafaty. Ten měl informace, které mohl znát jen ten, kdo byl na místě činu. O vině obžalovaných lze rozhodnout na základě nepřímých důkazů,“ zdůraznila státní zástupkyně Radka Michková.
„Na zprošťujícím rozsudku není žádné vady,“ oponoval obhájce obviněného Josefa Šimka, který se ze středečního jednání omluvil. Podobně argumentoval také obhájce druhého obviněného, Václava Štorka. Ten se k soudu dostavil. „Kategoricky trvám na své nevině,“ zdůraznil Štork.
Proti Josefu Šimkovi a Václavu Štorkovi svědčila právě výpověď zmíněného svědka Lafaty. Své svědectví nabídl detektivům z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kteří smrt vyšetřovali.
Lafata v létě 2015 sdílel se Štorkem pankráckou celu, kam vyšetřovatelé nasadili odposlechy. „O něm se vědělo, že policii odsvědčí všechno,“ popřel Štork kategoricky, že by se spoluvězni svěřil s odpovědností za násilnou smrt.
Ladislav Lafata loni dostal deset let vězení za podíl na sérii loupeží v gangu falešných policistů.
Svědek ze stodoly smrti
Zastřelený muž byl podle obžaloby zlikvidován jako nepohodlný svědek v kauze záhornické stodoly smrti, kde byli objeveni dva mrtví lidé. Tam se podle spisu podílel na kopání hrobů a ukrytí obou zastřelených obětí.
Žalobce tvrdil, že ho pak Šimek a Štork vylákali 14. července 2010 za zahrádkářskou osadu v Letňanech a při jednání o prodeji pistole ČZ 83 ráže 7,65 mm ho přiměli, aby ze zbraně vypálil. Zplodiny na ruce měly policii přesvědčit o tom, že spáchal sebevraždu. Kriminalisté skutečně jeho smrt jako dobrovolný odchod ze života uzavřeli.
Po pěti letech ÚOOZ začal případ vyšetřovat jako vraždu. Během hlavního líčení však i několik svědků potvrdilo, že muž měl deprese, problémy s pitím a nedostatkem peněz a že hovořil o tom, že dobrovolně odejde ze světa (o začátku hlavního líčení jsme psali zde).
Kauzu dvou mrtvých nalezených ve stodole v Záhornici uzavřel loni pravomocně jiný senát Vrchního soudu v Praze. Josefu Šimkovi prokázal vraždu Čechošvýcara z roku 2003 a poslal ho na patnáct let za mříže (více zde). Štork dostal podmínku za nadržování.
Naopak v kauze druhého těla nalezeného v jámě, ženy zastřelené údajně coby nepohodlné svědkyně v případě ekonomické kriminality v roce 2008, soud obžalované viny pravomocně zprostil. I v tomto případě soud konstatoval zoufalý nedostatek důkazů.
Také středeční verdikt je pravomocný, státní zástupkyně se jej může pokusit zvrátit jen mimořádným opravným prostředkem, dovoláním k Nejvyššímu soudu.
