Práh italské ambasády nevadil kočárům, dnes ho zdolá jen italský vůz

Itálie má sídlo v Nerudově ulici od roku 1924. Barokní část paláce navrhl český architekt italského původu Jan Blažej Santini. Velvyslanec Aldo Amati si Prahu oblíbil natolik, že zde chce zůstat. Dokonce při práci poslouchá zprávy v češtině.

Staré šlechtické paláce v centru Prahy jsou pro ambasády jako stvořené. Reprezentační sály, honosný původní nábytek a slavnostní atmosféra. Někdy ale historický palác přináší i drobné problémy.

Tak je tomu třeba v případě Kolovratského paláce v Nerudově ulici na Malé Straně, kde má velvyslanectví Itálie.

Vjezd na dvůr ambasády, který byl vybudován pro kočáry, nikoliv pro nízké limuzíny, má totiž tak vysoký schod, že musí Itálie vždy pečlivě vybírat automobil pro svého velvyslance. Většina limuzín, kterými diplomaté běžně jezdí, by zavadila o průjezd podvozkem. 

Mercedesům a BMW proto práci přebrala italská Lancia, které vyšší vjezd do dvora problémy nedělá. 

Dalším úskalím jsou historické dřevěné dlažební kostky v průjezdu. Ty měly dříve zajistit, aby kočár tažený koňmi nevydával tak hlasité zvuky a nerušil šlechtu. Teď na nich po dešti autům prokluzují kola.

V Kolovratském paláci, který někdy bývá označován také jako Thunovský nebo Thun-Hohenštejnský, má Itálie velvyslanectví od roku 1924, kdy budovu italská vláda odkoupila právě od šlechtického rodu Thunů.

Spolu s ním stát koupil i Vlašskou kapli Nanebevzetí Panny Marie v Karlově ulici, která je součástí areálu pražského Klementina.

Palác ve skutečnosti tvoří dvě budovy. Ta přední, vrcholně barokní, má průčelí do Nerudovy ulice a právě v ní má italská ambasáda sídlo. Zadní část paláce je starší renesanční budovou Paláce pánů z Hradce a v současné době je prázdná.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. 

Předchozí díly:

• Lobkovický palác skrývá tisíce německých vzpomínek
• Buquoyský palác francouzské ambasády navštívil před revolucí i Havel

Na barokní části Kolovratského paláce pracoval v 18. století přední český architekt italského původu Jan Blažej Santini a budova se řadí k jeho nevýznamnějším palácovým stavbám. Na sochařské výzdobě hlavního portálu se podílel také Matyáš Bernard Braun.

Velvyslanec Aldo Amati, který v blízké době v Praze skončí svoji misi a přesune se jako italský ambasador do Polska, má rezidenci v horním patře paláce, kde původně bývaly pokoje pro služebnictvo.

Nyní tam velvyslanec nejen bydlí, ale také tam zve hosty na delší pracovní schůzky nebo jednání. Naopak v místech, kde je v současnosti sekretariát velvyslanectví, měli dřívější majitelé ložnici. Velké recepce, konference nebo oslavy se konají v hlavním sále paláce, který opticky ještě zvětšují zrcadla na stěnách.

Do pokojů velvyslancovy rezidence se vstupuje z chodby, kterou tvoří ochoz nad hlavním schodištěm. Tím do ambasády vcházejí důležití hosté.

Velvyslanec tak může okny na ochozu pozorovat, kdo do paláce přichází. Nejraději má ale podle svých slov výhled z okna v kuchyni rezidence, které míří do Nerudovy ulice. „Chodím si sem odpočinout a přemýšlet,“ popisuje Amati.

Rozhovor s velvyslancem Aldem Amatim

Češtinu ovládá italský velvyslanec Aldo Amati velmi dobře. Dokonce ve své kanceláři poslouchá při práci zprávy v češtině. Praha se mu zalíbila natolik, že v ní chce po skončení své diplomatické kariéry zůstat.

Italské velvyslanectví (2.8.2018)

Co říkáte jako Ital na teplé pražské letní počasí?
Než jsem sem přijel před čtyřmi lety, skutečně jsem neočekával tak horké počasí. Překvapilo mě, že v Česku tak málo prší, zároveň jsem ale rád za takové množství slunných dnů. Předtím jsem byl v zemích, jako je Rusko nebo Velká Británie, kde slunce tolik nevidíte. Jelikož jsem se rozhodl, že po skončení diplomatické kariéry budu žít v Praze, jsem rád, že je tady tolik slunce.

Překvapilo vás na Praze ještě něco dalšího?
Poprvé jsem tady byl v roce 1987, proto jsem byl překvapen, když jsem se v roce 2014 vrátil do nádherného, kompletně opraveného města. Nejraději mám to, jakým způsobem je Praha osvětlena v noci. Rozhodně ji řadím mezi tři nejkrásnější hlavní města v Evropě.

Co se vám tady naopak nelíbí?
Nic negativního mě nenapadá. I když jedna věc by tu asi byla. Víte, já jsem se učil řídit v Římě. Takže si asi dovede představit, že mi Češi připadají za volantem strašně pomalí. To je asi jediná věc, která mě trochu rozčiluje.

Jaká místa v Praze máte rád?
Oblíbených míst mám několik. Moc se mi líbí například Kampa. Nejraději se tam procházím v zimě, kdy tam není tolik turistů. Také mám moc rád Vyšehrad. Je to překrásné místo, kam vždy beru své hosty. Mám oblíbené i některé restaurace.

Vaří v nich italskou kuchyni?
Já zbožňuji hlavně japonskou kuchyni, strávil jsem v Japonsku čtyři roky a do tamní kuchyně jsem se zamiloval. Ale je pravda, že italských restaurací je v Praze mnoho. Jsou to různé typy, některé jsou trochu snobské a opravdu drahé, jiné jsou dobré.

Jak se vám líbí budova velvyslanectví? Máte nějaké oblíbené místo na ambasádě?
Je to opravdu obrovský palác, připadal jsem si tu na začátku jako v muzeu. Mé oblíbené místo je kuchyně mé rezidence, která je o patro výše. Z jejího okna je vidět americká ambasáda a rád se dívám i na ruch v Nerudově ulici.

Jak jste na tom s češtinou?
Mám ji moc rád. Je to ale těžký jazyk a myslím, že lépe rozumím než mluvím. Nemám problém sledovat české zprávy nebo se s lidmi bavit o běžných věcech. Ještě musím hodně studovat (přechází do češtiny, pozn. red.). Ale postupně se zlepšuji. Teď budu v Praze končit a pojedu jako velvyslanec do Polska. Takže bych se rád naučil i základy polštiny. Ale čeština je pro mě důležitější.